Pan Mikuláš Dachs starší si zastrčil nůž do pouzdra. Však se hodí. Z Hamrštejna to je podél Nisy do Liberce dobrých pět hodin chůze. Koňmo snad ještě déle. Cesta je špatná, voda z řeky zaplavila cestu i cestičky. On má namířeno dál, do Prahy na volbu českého krále.

Za mého mládí, tak šedesát let zpátky, bylo město šedivé, monotónní a čekaly jej horší časy. Opadávání omítek, zatírání prvorepublikových a německých válečných nápisů vápnem, jako i pozdější nápisy z let 1968 – 69 vyjadřující se ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy do města.

Mé první hnízdo ptačí, můj rodný dům stál kousek pod hřbitovem, téměř na úpatí hory. Pod kostelem s čitelným nápisem ,,Nordlicht“, což se dá přeložit jako polární záře. Pro hospodu kousek od Liberce, co už dávno nestojí, název k popukání. Už jenom proto, že je těžké vysvětlit čtyřletému klukovi, co je polární záře, severský jev […]

Proč v Čechách leží v podloží silnic tolik drahého kamení, každý nepochopí… A je tomu tak, tolik jsme bohatí!Kámen jako kámen, šutr… I ba ne. Není tomu tak, pokud je z podhůří Krkonoš, od Kozákova, z Turnovska. Kámen se do podloží cest ukládá už mnoho, mnoho let. Cesty pak vznikají položením kamene na kámen, technologií, která drží a ani […]

Vy, co si myslíte, že o Nise víte všechno, vraťte školné. To o školném jsem od maminky slýchal často, vedle ní bylo těžké obstát. To zas říkal o mamince táta. Shodneme se na tom, že nikdo není dokonalý a že ani pan Krampol by o Nise nevěděl víc. Nisa je fenomén. Z většího potoka ve […]

Dnes vám každý vyfotí na přání kdekoho. Úplně naopak tomu bylo za našich prababiček. Před sto lety nebylo babičky, aby si neschovávala kdesi v šupleti pár fotek na kartonu. Těch tvrdých, co vydrží věky – vydržely a mám jich pěknou hromádku. Dívám se na ně, prohlížím, obracím je a čtu, kdo je vyfotil. Je to […]

To máte tak. Když se z kluka, co se narodil kousek od liberecké radnice stane námořník, důstojník 1.třídy a později i kapitán, někteří kolem mu to i závidí. Ne všem se splní jejich životní přání. Vedle v Sasku už černé holinky podupávaly po kočičích hlavách sousední Žitavy a tatínkův bratr si prosadil, že tam půjde […]

Nechci s vodou k řece, ani tahat sovy do hlavního města Řecka, ale psal mi Honza Kovanic. Pražák. Co byste chtěli od chlapa co se přestěhoval? Asi mu byl Liberec malý. Teď brečí, že mu Liberec schází. Bodejť by nescházel! Mně schází taky. Jedu do Jablonného, a když chci si koupit Liberecký deník – není. […]

Měl jsem z něj strach. Tlačil kárku s koštětem, lopatou a železnou tyčí. Metař roku 1958, město Liberec, jeho střed. Potkával jsem jej den co den. Měl jsem z něj ukrutný strach. Strach z jeho nesrozumitelných vět, z češtiny a němčiny, z gest, mávání rukou. Obcházel jsem jej, ale jako naschvál jsem pokaždé nevědomky přeťal […]

Znám mostní krasavce z barevných pohlednic, z filmů o přírodě z mnoha světadílů. Mosty z historických příběhů. Pražské, po kterých jsme chodili v rámci školních výletů i těch z jižních Čech, co se nad vodami klenou už stovky let. Mosty přes Nisu v mém kraji. V blízké Žitavě přes Mandavu. Mosty ze železobetonu, ale i […]

Víte, když žijete delší dobu v Praze nebo v jiném velkém městě, jen těžko si zvykáte, že v malém zná každý každého, že jeho vady a spády už znala vaše maminka a jeho zase zná kostlivce ve vaší ložnici pod vaší postelí. Snad i proto jsem se stal členem klubu Společnosti za starou Chrastavu s […]

Liberec to nebylo jen město úzkých ulic a suchých WC v mezipatře činžovních domů uprostřed městské zástavby, čadících komínů a umně pospojovaných drátů vedoucích od domu k domu. Co mě vzrušovalo víc, byly ony prazvláštní, tajuplné bílé čáry nad sklepními okénky ukazující zúženým koncem do sklepů, kamsi ke dnu činžovních domů a libereckých vil. Bylo […]

Pokud pominu zdraví, tak to ostatní snad zvládneme sami. Co vy na to? Pokud nebude válka. To by mohl být hlavní a ústřední motiv starostí roku 2015. Tam, kousek od nás to na mír příliš nevypadá, svět za humny je v pohybu a není od věci Picassovu holubičku míru vidět víc než na jednom z […]