Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn zavedl jen na kraj obce, plná zapeklité sousedské nevraživosti, bohaté současné historie. Lidí s postavením úspěšných podnikatelů, univerzitních profesorů, herců a hereček, úředníků, důchodců, všech, co by mohli vyprávět. A přeci tam s nimi bydlí a žije kousek nad hřbitovem, kde jsme si my kluci hráli, paní…. Paní Věra Fořtová.

Narodila se v daleké části Ukrajiny českým rodičům, kteří své děti přivedli po válce domů, do Čech. Jak tyhle písničky o návratu domů znám. Hebrejsky se tomu říká alia a platí pro všechny, co vzpomínají, touží a malují si vzdušné zámky, co je doma nečeká. Ach, jak často potom doma, v noci tiše pláčou a ptají se sami sebe, bude tu aspoň dětem líp? Už jenom ten jazyk, akcent. Aspoň, že ty děti už ho nemají.

 Paní Fořtová žádný akcent nemá, můj tatínek, ač se tu narodil jej měl a byl takový, že jsem často míval dojem, že o jeho místo narození se přela Ohňová země se Stolovou horou na jihu Afriky. K paní Fořtové jen tolik, že pokud si obec pořídí desku a zvěční na ní ctihodné občany, pak tahle paní svým srdcem a činy patří mezi ty, co si místo mezi VIP obce plně zaslouží. Dere se mi na jazyk doslova příklad Matky Terezy.

 Je až neskutečné, že tahle starší paní má sobě tolik pozitivní energie, že svou lásku k lidem v nouzi povýšila na potřebu pomáhat lidem v jejím okolí. V milé šarmantní dámě by nikdo nehledal sociálního  terénního pracovníka, který se dívá kolem a reaguje na nespravedlnosti tohoto světa. Pomůže domácím čajem, jídlem, ovocem, obnošeným šatstvem, botami. Dětem hračkou i sladkostmi. Teplem v závětří domu, svým nejbližším osobním příkladem, jak se dá žít a pomáhat naplnit význam slova člověk. Mít osobní zodpovědnost za pomoc člověku v nouzi. Veškeré náklady ve vlastní režii, žádná auta, odměny vyplácené v neziskovce mladým, dobře oblečeným a ošetřeným lidem, co si z „pomoci“ jiným udělali úspěšný soukromý byznys. Pomáhají, ale jen sobě a jim podobným.

Paní Fořtová z Machnína z domku nad hřbitovem vskutku taková není. V ní má obec významnou osobnost, která si zaslouží být mezi významnými lidmi své vesnice. Jsem rád, že obec Machnín se může pochlubit lidmi, kteří svou píli dosáhli zenitu. Že lidskost není prázdné slovo dokázala žena, která přenesla pracovitost mezi ty nejubožejší, kteří si víc, než kdo jiný si uvědomují, co znamená podaná ruka, která není jen prázdným slovem, ale skutkem, za kterým se skrývá horoucí srdce.

Egon Wiener