A bývá to rok co rok stejné. Autaři mění pneumatiky a my, co se o auto nestaráme, máme indikátor zimy jiný. Jo, pořád ještě vidím maminku, jak čeká na zimu tak, že prověřuje těsnost oken: „Nejdřív přijdou větry. Ty rozhází vše na dvorku, vrazí do oken, a děj se vůle boží. Okna zase netěsní!“
Slyšel jsem to já i táta, rok co rok, podzim, co podzim. Táta už z toho šílel. Okna preventivně už počátkem října zajistil hřebíky. Matka se s ním nehádala a hřebíky vytáhla: „To je laciný trik, udělej to pořádně!“ A tak táta okna brousil, natíral, vylepoval páskami, modlil se a dělal nevím co, aby už proboha zafoukalo a byl doma klid. Zafoukalo. Okna se, nevím jak, samovolně otevřela a do baráku na vesnici přišla zima.
Někdo čte a hledá budoucnost v lógru, druhý hádá z rozhozených kuřecích kostí. Moje maminka od Trnové a Suchomast blízko Zbraslavi měla, jak vidno, jiné nástroje. Ženským je těžko něco vysvětlovat. Mají své dny a bulvu místo hlavy…. Tím myslím spolužačky, co se mnou chodily, jejich rituály, legendy, snění, metafyzično, televizní seriály, na které se rozumní chlapi raději nekoukají. Stále mám před očima krásná děvčata z gymnasia v Liberci, co česala v Horních Nezlech a Soběnicích chmel. Večer, co večer vyvolávala duchy, hýbala stolkem a chtěla se dovědět nevím co ze záhrobí.
Poslouchal jsem sice za dveřmi, ale šeptaly. Někdo se dívá po obloze, druhý pozoruje veverky, třetí je přesvědčen, že bude zima jako hrom, protože jejich pes je nervózní. Kanárek žere, rybička ne, kočka se toulá, mravenci vzali roha, mlíko nekysne, a pivo není jak má být hořké. Salám je čím dál dražší, ponožky se mi trhají na patě, kytka v květináči vadne a mně nesvědčí sychravé počasí.
Je tisíc způsobů, jak druhého naštvat, říkat si o rozvod. Kde je ta multi-kulti tolerance? Vydržet a nezbláznit se. To aby člověk místo rádiovky, nebo kulicha měl nad ušima svatozář, nemluvil moc a často, aby to druhého nenaštvalo, aby to přežil. Tomu se taky říká tolerance. Vzít na vědomí toho druhého. Jeho vady, rituály, co mi vadí, co se stále opakuje. Naučit se poslouchat a selektovat od pravd hlouposti, co jsem slyšel po sté a nezbláznit se.
Čekat zimu. Kdy už bude jaro? Padá listí, klouže to, bude chladno… Je toho moc. Naučme se, co je to ta tolerance a nevolejme hned linku bezpečí. Je lepší dát si hrnek čaje, namazat si rohlík s máslem a zapnout si televizi – předpověď počasí. Ono nějak bude. Svět je hned veselejší a rituál – to jsou jen tanečky klouzajících se bot na náledí….
Egon Wiener
