Zaplať pánbůh, nejsou tu jen všudepřítomné volby, ale taky ranní mlhy, odpolední zácpy v dopravě, padající listí, každodenní nákupy, starost o děti, rodiče, přítele… Svět nestojí jen na žabomyších válkách, na cti, pokoře a slávě. Nerozhoduje nic, než roční období a přírodní fyzikální a chemické zákonnosti. To je skutečný život, který si denně upravujeme do podoby, která nám je blízká, přívětivá, srozumitelná. Ano, to je onen boj za přežití, který si vyšperkováváme společenským soužitím, zákony, volbami, které jsou – mají být demokratické, k něčemu a užitečné.
Hlídáme si urny, volební lístky, sčítače, komisaře, termíny. A k čemu to všechno je? Politické strany už dávno ví, že stačí jedno volební období a vítězí ,,demokratická“ hnutí, těch, co si to finančně mohou dovolit. Vítězové? Ani náhodou. Vítězí koalice. Vítěz, skutečný vítěz s nadpoloviční většinou se nestačí divit. A voliči taky. A koalice stran a hnutí, složenina těch, co nedosáhly na vítězství má navrch – zvítězila.
Kde a co je tady demokratické!? Vždyť jak dlouho potrvá, než z voleb vyjde příští ,,vůdce“, pekař, co vypečenými houstičkami ,,nakrmí hladové“ a ukáže prstem na nepohodlné? Nebojíte se? Nebojíte se islamistů, fašistů, všech těch ismů, které si nárokují předepisovat, co ke snídani, co k obědu?
Liberec je město, kde stojí za to žít. Mnozí si nedovedeme představit, že bychom museli odejít. A přece zažilo už tolik vyhnání a emigrací, že by nemělo opakovat své chyby a hlásit se k něčemu, co mu není ke cti. Máme kolem sebe přírodu, která je svou krásou je neopakovatelná, žijeme ve městě čistého vzduchu, čisté řeky Nisy plné ryb, čistých ulic, dobře oblečené většiny našich spoluobčanů. Lidí, kterým se dostává sociální pomoci. Máme kam jít, když prší a je ošklivé počasí.
Dnes je tu galerie a muzeum, co nemají všichni v Čechách tak hezky po ruce jako Liberečáci. A současné výstavy, shodou okolností vracející se ke svým bezva námětům. K těm, které jsme pro jejich německý původ zavrhli a dnes se k nim s pokorou vracíme, abychom si připomněli, že jsme chybující a své chyby umíme pojmenovat a napravit je.
Jsme městem nádherné botanické a zoologické zahrady, tisíců studentů technické univerzity, Jizerských hor a lyžařských možností, nového pojetí zábavy a poučení v bývalých továrních objektech, nové sportovní a kulturní haly, areálu sportu a masových akcí ve Vesci, nádherného Ještědu a jeho okolí. Užívejme si míru, jehož čas má dosud nejdelší dobu trvání. Jak asi dlouho ještě vydrží?
Máme za sebou volby, které dopadly tak, jak dopadly. Voličů přišlo málo ale přesto zvolili nové městské vedení. Nedali svůj hlas nesourodé koalici. A tak rok od roku bude chodit míň a míň lidí k volbám a mnozí už dnes nevěří, že by jejich hlas něco mohl změnit. To za ně dělají kandidáti politických stran a hnutí. Kdo a kde zasedne na radnici, o tom rozhoduje kuloár, ne volební lístek vhozený do volební urny, byť vás někdo s ním poslal za plentu. Nebylo to zbytečné?…
Egon Wiener