Radnice přichystala výstavu s názvem „Pozor, baron jede!“, která vzpomíná výročí 130 let jízdy Theodora Liebiega na trase Liberec – Porýní. O dalších, temných stránkách života textilního barona ovšem mlčí.
Je to pro Liberec posledních dvou, tří dekád symbolické. Nekriticky se vzpomíná na éru 19. století a počátku 20. věku, ovšem bez skutečné sebereflexe. často jsou přímo adorování Liebiegové, jeden z nejúspěšnějších podnikatelských rodů monarchie, který ovšem ale také proslul svou bezohledností, krutostí a nakonec i podporou nacistů.
Výstava „Pozor, baron jede!“ je k vidění v Liebiegově zámku a připomíná cestu automobilem Theodora Liebiega a France Stranskeho z Liberce do Gondorfu nad Moselou, kde měli Liebiegové zámek a která která trvala přes tři měsíce.
Tato cesta byla ve své době slavnou událostí a sám Liebieg byl nadšeným podporovatelem automobilismu, byť byl zejména hlavou textilního impéria, které založil jeho děd Johann. Nicméně i on pokračoval nejen v podnikatelských úspěších své rodiny, ale převzal i návyky, které již tehdy budily pohoršení.
Jednalo se zejména o surové zacházení se zaměstnanci nebo zneužívání, tehdy již zakázané, dětské práce, což bylo opakovaně kritizováno i na úrovni Říšské rady ve Vídni. Vše ale bylo Liebiegům milostivě tolerováno. Na válečná dobrodružství totiž ochotně půjčovali císaři finanční prostředky a dostávali za to armádní válečné zakázky, díky kterým jejich průmyslové impérium dále sílilo.
Ve třicátých letech 20. století se pak Liebiegové vzhlédli v Adolfu Hitlerovi a stali se předními podporovateli Konráda Henleina, vůdce sudetoněmeckých nacionalistů, kteří si postupem času dali jasný cíl: rozbít Československo a Sudety přivést do hitlerovského Německa. Cíl, který se jim splnil, ale předznamenal tak i konec většiny českých Němců v Československu o pár let později.
A sám Theodor Liebieg? Jako hlava Hospodářské komory v Liberci i jako on sám osobně až fanaticky podporoval Henleinovy nacisty. Sponzoroval je obrovskými částkami před každými volbami, byl znám svou přítomností na jejich veřejných akcích. Liebieg ve svém fanatismu tak vynikal, že v době mobilizace v roce 1938 se raději skrýval pod falešnou identitou, vědom si možných důsledků své politické činnosti.
Jenže přišel Mnichov. Theodor Liebieg stál vedle tehdejšího primátora Liberce Rohna, když spolu na schodech radnice 8. října 1938 vítali nacistická vojska, která do města vjela na základě Mnichovské dohody. Už v těch dnech byli zatýkáni a mizeli antifašisté, komunisté, sociální demokraté. Za pouhý měsíc nato vzplanula kousek od radnice synagoga…
Panu Theodoru Liebiegovi se jeho politické sny splnily, byť si jich moc neužil. Zemřel již v roce 1939.