Česko-polský spor o těžbu v hnědouhelném dole Turów na hranicích dostává novou dynamiku. Podle Vojvodského správního soudu ve Varšavě může hrozit významné poškození životního prostředí. To by znamenalo, že současná těžba, která v dole probíhá, je nelegální.
Těžba hnědého uhlí, kterou na hranicích s Čechami a Německem provádí polský energetický gigant, dělá vrásky ekologicky smýšlejícím lidem nejen v Polsku, ale přímo ohrožuje i obyvatele sousedních států. Kvůli těžbě ubývá podzemní voda v Česku, zatímco v Německu dochází k poklesům půdy a praskají zdi domů.
Na konci loňského září vydala polská ministryně klimatu a životního prostředí Anna Moskwa rozhodnutí o dopadech dolu Turów na životní prostředí, které mělo umožnit pokračovat v těžbě. S tímto rozhodnutím však nesouhlasily ekologické organizace ani místní obyvatelé žijící v okolí dolu na české i německé straně.
Přestože byly proti rozhodnutí o dopadech dolu na životní prostředí (EIA) podané žaloby, polské úřady v únoru letošního roku povolily těžbu v dole až do roku 2044. Nyní však dal polský soud za pravdu žalobcům a předběžně pozastavil rozhodnutí o dopadech na životní prostředí, bez kterého není možné těžit. Z jednání soudu lze usuzovat, že žaloby podané proti hnědouhelnému dolu jsou odůvodněné, protože těžař nedostatečně zhodnotil negativní dopady na životní prostředí, a že závěrečný verdikt naonec zruší proběhlé vyhodnocení o dopadech těžby na životní prostředí úplně. Předběžné rozhodnutí soudu zatím není právně závazné. Polské Ministerstvo životního prostředí a klimatu i společnost PGE mají právo podat stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
„Dokumentaci k EIA, kterou posuzovaly polské úřady, kritizujeme už 4 roky. Hned od jejího zveřejnění bylo patrné, že jde ze strany PGE pouze o formální splnění povinnosti, jinak by nemohla obsahovat takové množství evidentních nesmyslů. Nyní nám dal za pravdu polský soud. O to víc je s podivem, že naší politické reprezentaci připadá argumentace PGE v pořádku. Jen těžko se můžeme vyhnout otázce, zda hájí nás a naše životní prostředí nebo zájmy PGE,” říká k rozhodnutí soudu Milan Starec, zástupce Sousedského spolku Uhelná.
„Rozhodnutí polského soudu ukazuje, že žaloby proti těžbě v Turówě mají odůvodněný základ a nestojí na vodě. Zpráva EIA, kterou předložil polský těžař, společnost PGE, trpí vážnými nedostatky. Nezohledňuje vliv na české podzemní vody ani sesuvy půdy v Žitavě. Je nutné, aby zpráva o dopadech těžby popsala skutečný rozsah škody, kterou těžba způsobuje, a obsahovala opatření, jak těmto škodám předejde. Bez toho není možné v těžbě pokračovat,” komentuje Petra Kalenská, právnička Frank Bold.
„Neděláme si iluze, že by těžební společnost zohlednila soudní rozhodnutí a omezila těžbu v dole Turów, když v minulosti už odmítla poslechnout příkaz Soudního dvoru EU a těžila ilegálně i přes vysoké pokuty. Zastavení těžby je ale přesně ta věc, která by se měla stát, protože bez povolení EIA není možné těžit a protože i podle polského soudu hrozí nevratné poškození životního prostředí. Česká vláda a Liberecký kraj by se měly proti pokračování těžby na česko-polských hranicích jasně a důrazně vymezit, nebo konečně přiznat, že jsou jim práva lidí žijících vedle dolu ukradená a že raději půjdou na ruku polské uhelné společnosti,” říká Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace.
Jenomže současná česká vláda i představitelé Libereckého kraje uzavřeli loni s polskou stranou nečekanou dohodu. Rozhodující roli hrály tehdy polské peníze. Jenže finance, které byly pro českou vládu i Liberecký kraj největším lákadlem a důvodem rychlého uzavření smlouvy, se velice rychle ukázaly jako neodpovídající.
Náš Liberec již na jaře loňského roku upozornil, že Liberecký kraj sice získal kompenzaci za ekologické škody a úbytky vody, které způsobuje těžba hnědouhelného dolu Turów České republice a jejím občanům, ve výši 35 milionů eur (v přepočtu 851 milionů korun), které jsou uloženy ve zřízeném fondu Turów, ale tato částka je naprosto nedostatečná.
Odhady nákladů na stavební práce a díla spojená se zabezpečením vody pro obyvatele příhraničí jsou již dnes zhruba dvakrát tak veliké. Oslovené firmy odhadly náklady na 1,542 miliardy korun. Zbytek má doplatit Česká republika, respektive její daňoví poplatníci.
