Korupce je pro většinu studentů středních škol jen pojmem bez konkrétního obsahu. Sice ji vnímají jako něco nesprávného, neetického, ošklivého, ale nemají ji propojenu se svým vlastním životem. Proto se za podpory grantu Ministerstva spravedlnosti ČR a ve spolupráci s pedagogy Západočeské univerzity zrodil projekt libereckého Institutu pro udržitelný rozvoj, jehož výstupem je výukový blok formou inscenační metody (strukturované inscenace) na téma prevence korupčního jednání. Tvůrci ho realizovali se studenty gymnázií v České Lípě, Teplicích, Orlové a Mělníku, obchodní akademie v Karviné a středních odborných škol ochrany osob a majetku ve Zlíně, Ostravě a Karviné.
Místo suchoparné výuky byla zvolena inscenační metoda, která má šanci získat pozornost studentů, vtáhnout je do hry, a tím i do dané problematiky. Její podstatou je sociální učení žáků na modelových problémových situacích, simulacích nějaké události, v nichž se kombinuje hraní rolí s řešením problémů. S pomocí této metody studenti lépe chápou příčiny lidského jednání, učí se schopnosti vcítit se do druhého jedince, a to prostřednictvím vlastního jednání a prožívání. Získávají možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, jaké to je ocitnout se v určité konkrétní situaci, a nacvičit si vhodné jednání či řešení této situace.
Konkrétním tématem modelové inscenace jsou korupční rizika při veřejných zakázkách. Cílem je, aby si studenti uvědomili, co se při veřejných zakázkách může stát a že korupce má vliv i na jejich život coby občanů. Strukturovanou inscenaci tvůrci nazvali „Koupíme si dobrou pizzu“.
Studenti představují část občanské společnosti, skupinu, která má dostat společný oběd – pizzu. Na tento oběd se všichni složí stejnou částkou do společného rozpočtu. Pro zjednodušení se nepoužívají skutečné peníze ani skutečné jídlo, ale atrapy.
Studenti si rozdělí role. Tři jsou politiky (zodpovědný idealista; populista, který to však nedělá zadarmo, a politik – prospěchář), tři podnikateli (jeden poctivec, druhý podlézavý a kreativní, třetí korumpující kmotr), ostatní jsou občané, ale i ti jsou „zaškatulkováni“ (např. investigativní novinář, občan v sociální nouzi, daňový poradce, majitel herny, zástupce neziskové organizace, majitel fotbalového klubu, městský policista, daňový poradce, majitel reklamní agentury, pochybovač, hladovec, vegetarián atd.). Všichni pak dostanou kartičky s charakteristikou své role, každý si má přečíst jen tu svou a nikomu dalšímu charakteristiku neukazovat.
Studenti v rolích politiků vyberou od občanů peníze, tedy v podstatě daně. Jejich úkolem je vybrat dodavatele a za vybrané daně pizzu nakoupit. Mohou vyhlásit výběrové řízení na dodávku jídla nebo pozvat všechny tři podnikatele k jednání o možné dodávce, mohou vybrat jednoho dodavatele, nebo zakázku rozdělit mezi více dodavatelů. Mohou vybírat podle nejnižší ceny, podle kvality jídla, podle zkušeností a referencí podnikatelů, záleží na nich. O svých rozhodnutích mohou hlasovat, nebo se shodnout na konsensu, mohou se poradit s ostatními občany, vyhlásit veřejné projednávání, to záleží na politicích. Cílovým úkolem politiků je dodat občanům jídlo a zaplatit dohodnutou cenu dodavatelům.
Po inscenaci probíhá její reflexe, řízená diskuse, během níž lektoři studenty vedou k poznání paralely mezi inscenovanou hrou a realizací veřejných zakázek na úrovni obce, kraje, státu. Na sledu událostí si ukazují, co se stalo, jak kdo přemýšlel, jak se kdo rozhodoval a zachoval, zda každý dostal, co očekával, komu se společné jídlo vyplatilo, a komu ne apod.
Zajímavé je, že každá třida pojme inscenaci trochu jinak. Signifikantní je, že na dotaz lektora, kterému politikovi studenti nejvíce věřili, je nejčastější odpovědí, že populistovi. Výjimky jsou ojedinělé, například v 7.B na teplickém gymnáziu studenti i přes výborný výkon kreativní podnikatelky i populistky nakonec rozpoznali jejich nestandardní jednání, hlasovali pro poctivého podnikatele a svou důvěru dali zodpovědnému idealistovi.
Na závěr workshopů lektoři studentům zadávají hodnoticí dotazník. Lektory samozřejmě těší, že hodnocení jsou téměř výhradně pozitivní, například jako tato reakce teplické studentky ze 7.G: „Líbilo se mi, že jsem si roli vyzkoušela za běhu a bylo to pro mě zcela spontánní. Hra mě bavila a zjistila jsem mnoho nových informací, na které jsem si musela přijít sama. Bylo to opravdu skvělé a moc přínosné. Rozhodně to je jeden z nejlepších workshopů, které jsem zažila.“
Jiří Římánek
