Podnikatelka Eva Sanyová přišla o svou nemovitost v Chrastavě. Aniž by jí dal někdo vědět, byla zbourána a jak dnes ukazuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, stalo se tak v rozporu se zákonem. Okolnosti demolice byly a jsou skutečně podivné až absurdní. V celém případě se od začátku a zásadně angažoval chrastavský starosta Michael Canov. Ten nyní dává od celé kauzy ruce pryč a svaluje vinu na úředníky v Chrastavě a na krajském úřadě. Celou škodu, která podnikatelce vznikla -a půjde až o šest milionů korun – nakonec možná zaplatí daňoví poplatníci.

Eva Sanyová se vlastníkem pozemků a nemovitosti v Chrastavě u řeky Jeřice stala již v roce 1992. Od té doby zde podnikala nebo nemovitosti – objekt s velikou garáží a několika dílnami,kde sídlila autoopravna, pronajímala. Město Chrastava mělo pozemky i nemovitost dlouhodobý zájem. Ukazuje to například městská studie z roku 2004, která v místě nemovitostí Evy Sanyové počítá s demolicí objektu a s vybudováním kavárny a rekreačních ploch.

Pomohla povodeň

K jednání o výkupu nemovitostí došlo v zásadní míře až v roce 2009, kdy se starosta Chrastavy s majitelkou rukou dáním dohodl na ceně 4,5 milionů korun za všechny její nemovitosti, jak Eva Sanyová dokládá mailovou komunikací.

Jenže do podpisu smlouvy přišla ničivá povodeň v létě 2010, která zasáhla i Chrastavu. Objekt Evy Sanyové sice neměl porušenou statiku, jak dokazuje odborný posudek vypracovaný bezprostředně po povodni 2010, ale byl poškozen – vypadla například jedna ze stěn jedné dílny. Nicméně autodílna zde fungovala nadále, až do demolice v roce 2013.

Obec Chrastava za 7 měsíců po povodni přišla s druhým návrhem ceny, který byl značně jiný než původní. Jednalo se o zhruba 40% původní dohodnuté částky, která měla být navíc splacena až po třech letech po demolici a vybudování a zkolaudování nové silnice, která měla částečně po pozemku vést. To by ale mohlo, při zkušební době provozu silnice, po které je až definitivně zkolaudovaná, znamenat také 15-25 let dalšího čekání. Takový návrh Eva Sanyová odmítla. Dočkala se ještě třetího návrhu,který pak znamenal další propad na 20% ceny z původní částky, a to za stejných podmínek. I takovou variantu majitelka odmítla.

Poté podle ní začala série šikany ze strany města a pomlouvačných útoků, zejména ze strany Michala Canova. Podle inženýrky Sanyové měl například starosta Canov rozšiřovat účelovou lež, že za svoji nemovitost chce nepřiměřeně vysokou sumu jedenácti milionů. To by dokládal i článek v Libereckém deníku z dubna roku 2013. Sanyová taková tvrzení odmítá.

Michael Canov odmítl na otázky k případu, které mu naše redakce zaslala minulý týden, odpovědět s tím, že má dovolenou. Krátce a dílčím způsobem se vyjádřil jen po urgenci na sociální síti a odkázal na městský úřad v Chrastavě, který posléze poskytl svou dokumentaci a stanoviska na CD.

Tahanice s úřadem

Následovaly více jak dva roky, kdy se majitelka objektu Eva Sanyová a město Chrastava dohadovaly a soudily o stav a budoucnost budovy. Každá ze stran sporu si nechala vypracovat svůj znalecký posudek, byť znalkyně najatá městem Chrastavou nebyla uznanou soudní znalkyní v oboru statiky, kdežto znalec, jehož práci platila majitelka, ano. 

Podivná také byla situace, kdy město Chrastava odkoupilo směnku za demoliční práce od vlastních technických služeb, které částečně zbouraly nemovitost Evy Sanyové, aby se těchto 60 tisíc korun stalo jakýmsi záhadným mávnutím proutku daňovým nedoplatkem, který finanční úřad v Chrastavě majitelce strhl z účtu. Poté, co na základě stížnosti Krajský úřad rozhodl o nicotnosti takového postupu, byly peníze Evě Sanyové vráceny. Dle jejího tvrzení bez omluvy a vysvětlení.

Chrastavský úřad Evě Sanyové vyčítá, že jeho výzvy ignorovala a nekomunikovala s ním. Ta to odmítá a naopak tvrdí, že úřad naprosto nerespektoval její práva, zasahoval na jejím majetku protiprávně a bez jejího svolení a dokonce, aniž by jí dal vědět. Je přesvědčena, že o odstranění její nemovitosti bylo rozhodnuto dávno předtím, než se tak začalo dít oficiální cestou.

Pár indicií by toto tvrzení podporovalo. O tom, že se dotčená nemovitost bude vyvlastňovat a bourat, například hovořil i starosta Michael Canov při návštěvě tehdejšího prezidenta Václava Klause, což bylo tři čtvrtě roku před tím, než o tom rozhodl stavební úřad v Chrastavě.

Nezákonná demolice a divadlo před zákonem?

Celá situace dospěla tak daleko, že v březnu 2013 dal stavební úřad v Chrastavě příkaz k odstranění stavby z důvodu, že ohrožuje okolí, osoby i zvířata, proti čemuž majitelka opět přišla s novým posudkem a odvolala se ke krajskému úřadu. Ten 3.6. 2013 jako nadřízený orgán rozhodl, že ruší rozhodnutí stavebního úřadu v Chrastavě. Přesto byla 4.6. 2013 vykonána demolice, během jednoho dne, kdyby byla vybrána jedna firma a provedeno samotné stržení budovy pomocí těžké techniky. 

Dnes se úřad Chrastavy i starosta Canov brání tím, že rozhodnutí krajského úřadu, které ruší rozhodnutí stavebního úřadu v Chrastavě o demolici, bylo datovou schránkou na úřad zasláno až 5.6. 2013. Nicméně o tom, že si byli vědomi porušení zákona nasvědčují jejich následné kroky.

Ještě v červenci 2013, šest týdnů po demolici vydal chrastavský stavební úřad rozhodnutí o „přerušení řízení odstranění stavby“, která ale již neexistovala. V srpnu 2013, dva měsíce po reálné demolici, pak chrastavský stavební úřad  vydal vyjádření, které předstíralo, že objekt stojí a k demolici nedošlo a že řízení se obnovuje. 

Samotný starosta Canov se ve věci obracel na Krajský úřad  – několik dní po samotné demolici i na Ministerstvo pro místní rozvoj, kde se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu, který demolici zamítl. Věc byla přitom zcela bezpředmětná, žádný objekt již nestál, ale celá snaha budila zdání toho, že tomu tak je. 

V červenci roku 2013 zažalovalo město Chrastava krajský úřad pro nicotnost rozhodnutí, ale soud jeho stížnost odmítl jako nepřípustnou. Nicméně spor mezi Krajským úřadem a Chrastavou běží i nadále.

Celé absurdní divadlo dovršilo rozhodnutí stavebního úřadu Chrastavy z prosince 2013, který vydal „Rozhodnutí – Nařízení odstranění stavby“, ač stavba již víc než půl roku neexistovala. Ve svém rozhodnutí detailně popisoval, jak stavba vypadá, co ukládá jeho majitelce, jak má postupovat při odstraňování stavby a podobně. 

Voda měla pomoci i podruhé

Podstatným argumentem městského úřadu v Chrastavě byla povodňová situace, která měla omlouvat jeho postup. I dnes na tom zakládá obhajobu svých kroků. Nicméně se to netýká dne 4.6. 2013, kdy byla nařízena a provedena demolice,protože již v ten den samotní zástupci Chrastavy, včetně Michaela Canova, v médiích informovali o tom, že povodňová hrozba na Jeřici městu nehrozí. 

Argumentace stavem nouze,který vyhlásila několik dní předtím Vláda ČR neobstojí,protože ten byl vyhlášen pro Ploučnici na Českolipsku a oblast Višňové na Frýdlanstku, při čemž obě lokality od Chrastavy dělí hory a desítky kilometrů.

Majitelka dodnes také tvrdí, že demolice byla provedena necitlivě, objekt nikdo nezajistil a posléze zde docházelo k častým krádežím, což přes upozornění místní policie ignorovala. Nejednalo se prý jen o stavební materiál a železo, ale i vybavení autodílny v řádech stovek tisíc korun, jehož nejdražší součásti se posléze našly až ve sběrně drahých kovů.

Majitelce dávají soudy za pravdu

Majitelce nemovitosti bylo navíc zpětně naúčtováno cca 200 tisíc korun za provedenou demolici, kterou musela zaplatit. Protože ani s tímto nesouhlasila, obrátila se na soud. Dnes Nejvyšší správní soud rozhodl, že měla pravdu a peníze jí byly vráceny z důvodu nezákonnosti postupu městského úřadu v Chrastavě i Krajského úřadu, který vymáhání nákladů po Evě Sanyové posvětil.

Vedle toho podala majitelka ještě žalobu proti samotné demolici. Zde se domáhá náhrady za svou nemovitost, do které započetla původně dohodnutou cenu a ušlý zisk z pronájmu i náklady na právníky a znalce. Částka, kterou bude nyní vymáhat po státu se tak může vyšplhat až na 6 milionů korun. 

Krajský soud její žalobu zamítl z procesních důvodů a necítil se být vázán judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu, nařídil Krajskému soudu, že musí respektovat judikaturu Nejvyššího správního soudu. Tento proces ještě nebyl ukončen.

Státu a daňovým poplatníkům tak hrozí, že zaplatí 6 milionů za pravděpodobně nezákonný postup, kterým si vedení chrastavské radnice vyřídilo svůj letitý spor s majitelkou zdejší nemovitosti. Starosta Chrastavy si libuje, že město Chrastava nemusí platit ani korunu a zbavilo se nemovitosti, o což dlouhodobě usilovalo.

Je to prý odpovědnost pracovníků stavebního úřadu v Chrastavě a jejich kolegů na krajském úřadě.  A Chrastavy ani jeho samotného se nic z toho netýká, byť byl celou dobu, dle lze z materiálů vyčíst, že byl jedním z hlavních protagonistů kauzy. Nakonec tedy náklady zřejmě ponese stát (tedy daňoví poplatníci – i ti z Chrastavy), byť i zde je možnost, že bude chtít odpovědnost po příslušných úřednících. Pan starosta může být v suchu.