Proč v Čechách leží v podloží silnic tolik drahého kamení, každý nepochopí… A je tomu tak, tolik jsme bohatí!Kámen jako kámen, šutr… I ba ne. Není tomu tak, pokud je z podhůří Krkonoš, od Kozákova, z Turnovska. Kámen se do podloží cest ukládá už mnoho, mnoho let. Cesty pak vznikají položením kamene na kámen, technologií, která drží a ani se nehne. Drží jak helvétská víra po celá staletí. To dělá kvalita kamene. Jako správná voda dělá pivo pivem a brambory sedláka.
S tím naším kamenem je to snad ještě markantnější. Právem se mu říká polodrahokam. V pecce, když kámen rozbiješ, leží jako ve vejci, srdce draka, vějíř per indického páva. Pokud se vybrousí, můžeš mít vzácnost do prstenu, na krk, do náušnic. Kus takového vzácného kamene je hledán už stovky let. Je řezán, broušen, leštěn, opracováván zlatníkem, ceněn obchodníkem a vsazen do stříbrného okruží nebo zlata. Do ostění kaple, do koruny vládce, do diadému, náhrdelníků dcery, ženy, matky pana krále. I takový je kámen, kterým dláždíme v Čechách ulice. Polodrahokam nebývalé krásy, kámen, který je sypán, dusán a záhy na něm leží další, až nakonec jej skryje vrstva černé, horké směsi, aby vznikla cesta. Rovná a hladká, jako hladina řeky o půlnoci, kdy na ni svítí měsíc, jasné světlo hvězd.
Ach, ty naše drahé cesty. Tam kdesi daleko od nás, na severní Moravě, blíž k Ostravě, do podkladů cest uložili něco, co náš kámen nebyl a teď mají o strach postaráno. U nás tomu tak není. Po zimě díry ve vozovce, to zas ano, ale ty se během léta většinou spraví. Ale pocit, že Liberec, který se ve dluzích jen topí, má cesty kolem div ne ze zlata, to je pro každého z nás, co tam bydlí nádherný pocit… I když i kvůli větším hloupostem se vedly války.
Nebudou chtít věřitelé do zástavy cesty? To mě jen tak napadlo, co tahle nabídnout věřitelům alespoň ta drahocenná podloží? Nebo je využít jako lákadlo pro turisty: Přijďte a opravte si kousek naší cesty! Budete-li mít štěstí odvezete si domů tašku s polodrahokamy. Leštění je v ceně… Už vidím ty zástupy. Jinde, třeba na Otavě turisty lákají na rýžování zlatých šupin v potocích. My všude, kam šlápnete máme pod nohama polodrahokamy. A proč ne? Nechme to na radě, na komisi odborníků pro cestovní ruch liberecké radnice. Je na nich, zda je kocourkovská, nebo jen čeká, až ji osvítí duch svatý a pozve do města ty pravé, bohaté i chudé, kteří městu podobnému Šípkové Růžence prosekají cestu trním…
Egon Wiener