“Masové sundavání portrétů prezidenta z úřadů a dokonce i ze škol považuji za projev téměř až hulvátský. Václav Klaus je prvním mužem České republiky, je naším prezidentem, představitelem naší země v zahraničí, a zaslouží si elementární projev úcty od každého z nás. Přijde mi, že současná hysterie kolem prezidentské amnestie je projevem toho, že velká část naší společnosti ztrácí úctu k morálním hodnotám a autoritám, že mravní rozklad došel tak daleko, že mnoha lidem není dnes už nic svaté.“ Z vyjádření primátorky Liberce Martiny Rosenbergové z MfD 12.1.2013.
Měl jsem původně v úmyslu se nad tímto výrokem obsáhleji zamyslet, podrobit ho rozboru a vyvodit závěry. Nyní, když tato památná slova vidím před sebou napsaná, tak mně dochází, že je to zcela zbytečné. Naopak celou hrůzu tohoto vyjádření by to mohlo jen rozmělnit a sebrat mu jeho původní surovost. Pokud někdo nevidí nemorálnost poslední prezidentské amnestie v této podobě, se všemi z toho vyplývajícími důsledky a naopak považuje sejmutí obrazu Václava Klause ze zdi za ztrátu úcty k morálním hodnotám a za projev mravního rozkladu v naší společnosti, není opravdu co dodat…
Buďme však za její slova vděčni, neboť mohou posloužit k orientaci všem libereckým občanům v problematice událostí března a dubna roku 2011 na Liberecké radnici, pokud v tom dodnes ještě z různých důvodů nemají jasno.
PS: Omlouvám se, ale v souvislosti s citovanou reprezentací České republiky naším prezidentem v zahraničí a nutností elementárního projevu úcty každého z nás, nedokáži nepřipomenout jednu jeho návštěvu v jednom konkrétním jihoamerickém státě.