Píší se první dny roku 2016 a takovou hromadu osiřelých, neprodaných sáněk jsem ještě neviděl. Stojím v Žitavě před obchodním domem, kde mají vskutku všechno, jen jedno ne – sníh. Všude kolem zeleno a na poli nesklizené zelí. Zákazníci rozdovádění slevami si sáněk přirozeně nevšímají. Je jich moc, hora sáněk a sníh žádný.

Maminka byla z Prahy a velká parádnice. Vlasy měla trochu do mědi, do zrzava a uměla se oblékat. Nosila i vyšší podpatky, ale jen když vedle ní nestál tatínek. Nechtěla ho převyšovat. Na vesnici se o ní povídalo, že se odlišuje a vyvyšuje, ale to nebyla pravda, spíš naopak. Bylo to i o tom, že […]

Čím vším jde člověka motivovat? Sám jsem si tím prošel a je zlé to vědět, to mi věřte. Sám jsem v útlém věku za dudlík namočený v pískovém cukru dovedl rodičům leccos odpustit. Sami mi připravili obdobnou lest před návštěvou lékaře, holiče, mužů v pláštích, neboť k nim jsem měl neskonalé výhrady.

Někdo ztratí peněženku, někdo nemá vlasy. Já už si jen těžko vzpomínám, jaké to bylo vidět starého obchodníka v metráži, třeba i v té, které se říká těžká. Měřil látku odmotanou ze štůčku a dřevěný půlmetr mu v ruce jen poletoval… Koupil jsem si ho. Nemáte ponětí, co je to za pocit, držet v ruce […]

Nevím, kde na to kdo bral čas, ale četlo se. Asi to bylo dobou, erupcemi na slunci, nebo proklínanou železnou oponou. Tou, která nás chránila, ale i ohrožovala. Tím, že jsme hodně dlouho stáli neochvějně na jedné straně se stalo, že jsme se nestali konzumenty spotřebního boomu v honbě za mamonem, který vedle příjemných chvil […]

Chanuka – svátek světel, jsou Vánoce v židovském pojetí. Patřím už ke generaci, která se neumí smát ani židovským vtipům tak, jako naši rodiče před válkou.Židovské Vánoce – chanuka, se u nás neslavily. Po válce se rodiče naší generace, kteří přežili, stále ještě sami sebe ptali: „Proč právě já?“ Nevěřili a tak jsme měli jen […]

A že jich je! Když jsem byl malý, tak v Čechách byl prezidentem dělník-odborář Antonín Zápotocký a doma se sprostě nemluvilo. Ne, že by nebylo na co nadávat, co kritizovat, ale vulgarismy současného facebooku, řečníků a předřečníků nebylo. Snad výjimkou hospod a nápravných zařízení, ale jak říkám bylo mi deset a tím pádem jsem jich byl […]

Nevím, jak dnes, ale moje krátce poválečná generace si hrála na vojáky z druhé světové války, co právě skončila, přestože v reálu to bylo před lety deseti. O tom to celé bylo. Pozůstatky války jsme my kluci hledat nemuseli. Byla skoro na každém kroku, na každé fasádě domu, v každém rozhovoru našich rodičů, dospělých kolem […]

Nikdy bych nevěřil, že babiččina hospoda, tam u nás v Sudetech v Čechách, kde každý mluvil dvěma jazyky, je tak ohromná. Válka skončila a babička směla zůstat. Pár roků na to babička hospodu zavřela a já směl všude, do všech místností. Sklepy měly patra. Některá končila studánkou, jiná zatopenou chodbou vedoucí do neznáma. Ve sklepě […]

Liberec, město dvou tepen, pražské a moskevské ulice vedoucí k srdci města, k radnici. Tam všude kolem město žilo a pulsovalo, jak srdce pracovalo. Liberec za mého útlého mládí, před 50 – 60 lety byl městem po válce s fašisty už bez vysídlených Němců. Město šedivé, uzavřené, těsné, plné kouřících komínů, suchých WC bez koupelen, […]

Neznám jinou umělkyni, kterou provází taková legenda, jako Hanku Krawcev. Psala se šedesátá léta minulého století – Varnsdorf, Česká Lípa, Liberec. Všude jí bylo plno. Drobná, milá starší paní se zeleným baretem, stále ve spěchu, pokaždé něčím zaujata, spěchající za něčím důležitým.

Rok 2015 znamenal pro organizátora libereckých bleších trhů to, co akcie prosperujícího zlatého dolu pro majitele. Zlatý důl. Nepršelo a každá druhá sobota v měsíci se ukázala jako ideální pro setkání s těmi, kteří chtějí koupit, nebo prodat. Po roce 1989, kdy tyto trhy získaly na oblibě, se záhy ustálila i prodejní místa.

V Liberci bylo dětských pěveckých sborů hodně. Otevřenými okny školních budov jste je mohli poslouchat. Cvičili pravidelně a hlasitě…

Vysoko nad obzorem byla vidět kometa. V dějinách často sdílené znamení změn. Vody, ohně, větru, moru, sucha, kobylek, války… V údolí řeky Nisy, na straně severní, si zdejší lovci kožešin a masa uvědomili, že bude nejlepší schovat si svá nacpaná bříška do útrob skal. Ať přijde cokoli, vše bude horší než bylo včera. Takový je […]

Jedna z opravdu starých pohlednic Ovčí hory z konce 19. století s takzvanou dlouhou adresou ukazuje vstup do štoly, kolejnice, vozík, dva horníky. To vše dohromady dává obrázek zcela regulérního horního díla ve městě, v Liberci. Sice až na jeho konci, ale vstup do štoly ukazuje zcela realistické hornické konání – důlní těžbu.

Liberečtí fotografové a později aranžéři, to byla elita. Tím chci říci, že něco uměli a byli jedničkami. Neumřeli, řada z nich dosud žije. Jejich nástupců je ale pomálu, respektive nemají moc šancí se ukázat.Pokud se vrátíme do doby poválečné, tak nic moc. Nebylo co aranžovat a fotografovat pracovní úsilí a stavby mládeže se záhy okoukalo […]