O pár staletí (tisíciletí) zpátky – náhled do minulosti

Vysoko nad obzorem byla vidět kometa. V dějinách často sdílené znamení změn. Vody, ohně, větru, moru, sucha, kobylek, války… V údolí řeky Nisy, na straně severní, si zdejší lovci kožešin a masa uvědomili, že bude nejlepší schovat si svá nacpaná bříška do útrob skal. Ať přijde cokoli, vše bude horší než bylo včera. Takový je svět. A to  čeká venku jen co vystrčí své nemyté hlavy z Podještěda. Číst a psát sice neumí, ale co pověst říká, nebylo nikdy lépe.

Každá změna, co přišla přinesla do údolí jen revoluci a té se naši braši bojí. Bojí se slova, tak jako velké vody. Co práce dalo, aby porozuměli ohni, domestikovali chlupaté zvíře s kroužícím ocáskem a s ústy, co by pořád jedla.

To není zdaleka všechno. Teď sbírají už jenom něco. Trávu, co má zrní a musí se třít, aby se zrno dalo jíst. Ve Vratislavicích, tam, kousek od příští fabriky na koberce, co vyroste u Nisy za dobrých 5.000 let, vytéká z pole minerálka, co se dá pít. Jednou ji ochutí o pomerančovou příchuť a každý ji bude chtít. Jim dnes stačí nabrat si do hliněných hrnců, co nevybryndají cestou vypijí a domů přijdou většinou s prázdnou. Ještě, že sluníčko tak hezky svítí a ryby v Nise berou na udici. Jen silonové lanko tu chybí. Věru, jsou to potíže.

A teď ta kometa. Co zase přinese? Pokaždé nové a nové svody! Mladým to vyhovuje. Jednou to je prášek na praní, tuhle vata do uší, píšťalka na psa , brýle proti slunci, toaletní papír, kapesník. Pokrok tomu říkají. V nose mají dosud vodorovné dřívko, v uších taky, lýkový střevíce podle poslední módy, genitálie v sáčku, na provázku v kapse prezervativ, prý z nedalekého Hrádku, dole na Nise, u příštích hranic s Germány, co nám chodí na slepice a krást krásný holky.

Prý jednou chtějí zrušit hranice, který ještě ani nemáme a pozvat neznabohy, až někde z Tramtárie. Bůhví, kde to je. Kometa… Co nám tentokrát asi přinese, děsí se naši předci potetovaní i ti, co šetří, aby se udělali sami pro sebe. Ti z komety prý by mohli přinést volby a demokracii. Prý to není k jídlu, psi to nežerou a prasata zase nechtějí ti noví s turbany.

Není nám tady v jeskyni pod Ještědem líp?Žádná demokracie, žádné volby, jen strach z toho, že šavlozubý bude rychlejší. Potíž, samá potíž. Prý jsme lidmi – to říkají ti z komety. Prý ať si zvolíme své starší a jim dáme mladší manželky. Nebudou nás lovit, musíme jim vařit a jídlo nosit. To prý je taky ta demokracie. Jíst se nesmějí za žádnou cenu, nejmíň 4 roky. Pak se prý uvidí. A máme si postavit novou radnici. Ta stará, podle vídeňský je prožraná dřevomorkou do morku kostí a tak ji máme strhnout a postavit něco podle nějakýho Bruselu. To zas budou výdaje! Ještě, že existují ty norské fondy a spoluúčast Euroregionu Nisa.

Žádná sláva, ale každý ušetřený euro je dobrý. Uvidíme, až co ta kometa. Ať žij pokrok! Říká vám něco elektřina? Mladí vo nečem takovým básní…

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče