V posledních několika dnech rozčeřila hladiny již dosti neklidného rybníka liberecké politiky zpráva týkající se záměru bývalého primátora Jana Korytáře prodat pozemek, který před nějakým časem získal se svoji družkou za cca trojnásobek původní ceny občanskému sdružení Čmelák. Podobná zpráva by asi nikoho příliš nezajímala, pokud by se netýkala postavy Jana Korytáře, ale také pokud by sdružení Čmelák prostředky na odkup inkriminovaného pozemku nechtělo získat z veřejných zdrojů, konkrétně ze zdrojů EU.
Ti, kteří se v liberecké politice trochu orientují, dobře vědí, že nejde o žádnou novinku, s níž jako první přišel prestižní časopis EURO, ale problém, který se v různých podobách vrací do politické diskuse již více než rok. Kritici Jana Korytáře tvrdí, že je to další doklad jeho falešnosti (káže vodu a pije víno) a jeho zastánci naopak tvrdí, že jde o naprosto účelovou kauzu, která má Jana Korytáře diskreditovat před nadcházejícími krajskými volbami. Nic však není černobílé, jak se obě strany snaží ukázat a proto by bylo dobré se na celou kauzu podívat v potřebném kontextu.
První věc, kterou je třeba si uvědomit, je fakt, že Jan Korytář není jen obyčejný předseda občanského sdružení, které se možná na hraně zákona, možná již trošku za ní, snaží získat vhodné pozemky na výstavbu zázemí pro svoji činnost. Nechám stranou to, že Jan Korytář jako statutární zástupce Čmeláka (spolu)rozhodoval o tom, že tato společnost od něj za nějakých podmínek odkoupí pozemek, a to nikoli za velmi výhodných podmínek, ale za normální tržní cenu.
Jan Korytář je především člověk, který se aktivně účastní politického života, v němž často oprávněně kritizuje nešvary v něm přítomné – klientelismus, korupci, zneužívání veřejných zdrojů. V této pozici si podle mě nemůže dovolit dělat jakékoli aktivity, které jsou přinejmenším nestandardní a tou podle mne tento prodej pozemku je. Nemůže se potom divit, že se v plné míře projeví platnost přísloví, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se podobné transakce dopustila jiná organizace spojená s jakýmkoli politickým subjektem zastoupeným v zastupitelstvu města byl by Jan Korytář první, kdo by (a oprávněně) křičel.
Věrohodnosti jeho kroků v této kauze moc nepomáhá ani bagatelizace některých jeho „přešlapů“. Myslím tím například to, že byl ve správním řízení potrestán za střet zájmů související s touto kauzou, ale on sám se snaží to zlehčit tvrzením, že mu byla udělena pokuta jen 1.500 korun. Takové tvrzení je stejně relevantní jako tvrdit, že jsem menší zloděj, protože mne soud odsoudil k dolní hranici trestu.
Tím se dostáváme k dalším nesrovnalostem celé kauzy. Jan Korytář oprávněně tvrdí, že neví, za jakou cenu nakonec pozemek prodá, ale zároveň vypočítává všechny náklady, které s ním měl a které zakalkulovává do jeho ceny, aby ukázal, že částka 1.600.000,- je naprosto adekvátní. V této souvislosti stojí za zmínku dvě věci. Za prvé to, že mezi tyto náklady zvyšující cenu pozemku, podle Korytářova vyjádření v týdeníku EURO, patří i náklady na bydlení jeho rodiny a za druhé výčet dalších nákladů (sekání pozemků, daň z nemovitosti, apod.).
První nechám raději bez většího komentáře, protože nejde o nic jiného než hloupou výmluvu. Na druhé je ale zajímavá jedna věc – Jan Korytář totiž používá podobné argumenty, kterými se bránili ti, které tvrdě kritizoval v souvisloti s prodejem městských pozemků, na nichž byla posléze vybudována průmyslová zóna Sever. I oni tvrdili, že měli s pozemky další náklady a ty bylo třeba do výsledné ceny zahrnout.
Další věcí, která mě poněkud zaráží je fakt, že Jan Korytář za předpokládanou cenu 1.600.000 nebude prodávat celý pozemek, ale jen jeho část, protože více než jeho 1/3 si ponechá. Budu-li tedy počítat v cenách, kdy pozemek koupil, pak část, kterou prodává Čmeláku stála cca 400.000. Tím dochází k čtyřnásobnému zhodnocení pozemku. Myslím, že za takový výsledek by se nemusela stydět žádná soukromá firma, ani Investorsko inženýrská a.s.
Podtrženo sečteno – chce-li člověk působit v politice, nota bene s tak chvályhodnými ambicemi jako Jan Korytář, musí si velmi dobře rozmyslet, co je ještě přípustné a co nikoli. Problém totiž nestojí a nepadá s otázkou, zda konání Jana Korytáře bylo lege artis, ale zda je v souladu s prinicipy, které hlásá. Pokud si to neuvědomuje, tak to nakonec povede nejen k tomu, že bude ztrácet půdu pod nohama, ale také k tomu, že se bude velmi aktivně podílet na dalším prohlubování deziluzí lidí z politiky.
David Václavík, městský zastupitel za Liberec občanům