Na dnešek připadl často hloupě vysmívaný, za minulého režimu zdiskreditovaný, ale přeci jen velmi významný svátek, který je připomenutím boje za demokracii a sociální spravedlnost. Takový je Mezinárodní den žen, svátek, který se v Zemích koruny České, jakožto v celém Rakousku – Uhersku, ale například i Německu, Dánsku a Švýcarsku, slavil poprvé přesně před sto a čtyřmi lety – 8.března 1911. Ustanovení mezinárodního svátku všech žen bylo důležitým mezníkem v emancipačním boji žen, ale bylo i významnou událostí pro celé sociální hnutí pracujících lidí.
Hlavní zakladatelkou dělnického ženského hnutí byla německá socialistka Clara Zetkinová (1857-1933). Od roku 1891 řídila noviny pro dělnické ženy Rovnost (Die Gleichheit). Inspirovaná teoretickým dílem K. Marxe a B. Engelse (zejména jeho pozdější prací Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu) vymezovala se nejen proti tradiční konzervativní společnosti, která nepřiznávala ženě rovnoprávného postavení s muži (ženy neměly volební právo, nemohly být voleny, teprve na přelomu 19. a 20. století začaly být pomaličku přijímány na vysoké školy etc..), ale vymezovala se i proti „tradičním feministkám“.
Zetkinová jako sociální demokratka zdůrazňovala provázanost boje za ženskou emancipaci s bojem dělnického hnutí za sociální práva (odmítala například, v opozici vůči „klasickým“ feministkám, tradiční majetkový volební cenzus, kdy majetnější lidé měli více volebních hlasů a podobně).
V roce 1908 socialisticky smýšlející ženy v USA iniciovaly posledního únorového dne první Den žen. Konaly se velké demonstrace vyzývající k hlasovacím právům a politickým a hospodářským právům pro ženy (rovné volební právo, zrovnoprávnění mezd, ale například i přísnější postihy stále běžné dětské práce…). Následujícího roku se shromáždění na Manhattanu zúčastnilo 2 tisíce lidí. V této době bylo uprostřed 13 týdenní stávky za lepší mzdy a pracovní podmínky 30 tisíc textilaček a přadlen.
O dva roky později přišla Clara Zetkinová na 2. Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani s návrhem, aby se Den pracujících žen (jak zněl první název svátku Mezinárodního dne žen) stal mezinárodní akcí. V roce 1911, na osmého března, se shromáždění v Rakousku, Dánsku, Německu a Švédsku shromáždil přes milion žen, pod heslem „Hlas pro ženy sjednotí naši sílu v boji za socialismus.“
V předvečer světové války se ženské hnutí kolem Zetkinové bojovně stavělo proti zbrojení a přípravám na válečný konflikt (opět vyplul na povrch rozdíl s „klasickými“ feministkami, které nezřídka podporovali válečné nadšení).
V německých zemích a zemích bývalého Rakouska – Uherska mělo ženské hnutí za emancipaci vždy poměrně silnou tradici. Československá republika se tak například stala jedním z prvních států (devátým na světě), kde ženy získaly pasivní i aktivní volební právo (Ústava z roku 1920). Vedle sociálních demokratek a komunistek se k mezinárodnímu dni žen hlásili i ostatní bojovnice za ženská práva, jako například Alice Masaryková či později Milada Horáková.
V Liberci byl v této době hlavním propagátorem ženské emancipace časopis Vorwärts (Vpřed, založen 1911), soustředěný kolem zdejšího sociálního demokrata, Karla Kreibicha. Setkání socialisticky orientovaných dělníků a inteligence se nejčastěji odehrávala v prostorách dnešního Kolosea v Pavlovicích, v Lidových sadech nebo v dělnických restauracích jako byl hostinec U jelena v dnešní ulici Na svahu nebo U polního zámečku naproti dnešní porodnici na Husově třídě.