Velmi zajímavý obrázek o jednotlivých politických uskupeních a politicích poskytují povolební vyjednávání v Liberci.
Nabízím čtenářům Našeho Liberce malou analýzu.
Budu menší a ještě menší, až budu nejmenší…
Nikoho dnes prakticky nezajímají a tak někde vzadu přežívají liberecká KSČM a ODS. Obě dvě strany doplatily na své předchozí fungování v liberecké politice, obě na okraj zájmu voličů vytěsnila svou konfrontační a neústupnou politikou Změna. Obě dvě strany fakticky v liberecké komunální politice skončily, nějak si odslouží poslední čtyři roky a v roce 2018 jejich pouť libereckou politikou s největší pravděpodobností skončí. Stejný osud čeká nejspíše i TOP 09, která má ale na rozdíl od nich možnost být součástí některé budoucí koalice, což by jí mohlo přinést nějaké body. Je ale otázkou, zda si bude moci i za čtyři roky dát na plakáty svého předsedu Schwarzenberga, který je jedním z hlavních důvodů, proč v Liberci překročila alespoň 5% hranici.
Na důležité křižovatce je liberecká ČSSD. Po krajském výprasku od voličů v roce 2012 zažila podobný i letos v Liberci. Její krajský předseda Robert Dušek se přesto stále drží ve své funkci. Kdyby nic jiného, musí se mu přiznat mimořádná schopnost „držet pozice“. Jeho poslední šance přijde v roce 2016, kdy se budou konat další krajské volby a spolu s nimi i ty senátní. Nelze vyloučit opětovný vzestup ČSSD, která je nyní kraji v opozici, pravděpodobně v ní bude i v Liberci a neměla by tak být již spojována s různými skandály svých regionálních politiků. Navíc je její vládní angažmá vnímáno zatím veskrze pozitivně. Pokud nabídne zajímavé kandidáty a kandidátky, jak se o to pokusila již nyní v komunálních volbách v Liberci, mohla by opět hrát důstojnější roli.
Tři hlavní hráči
Na krajské i liberecké úrovni si to v dalších letech spolu „rozdají“ zejména ANO, SLK a Změna, ani jedna ze stran však nemá nic jisté.
Starostové jsou aktuálně v nejobtížnější pozici. Ve volbách se asi cílili na lepší výsledek, ale zpětně viděno, třetí místo není zas tak špatné, oproti situaci v roce 2010 si v Liberci jako jedni z mála polepšili. Jejich výchozí situace po volbách byla nejlepší ze všech stran. Poté, co ANO odmítlo koalici se Změnou, mohli si SLK prakticky bez problémů rychle vybrat. Je otázkou, proč Michal Hron nesouhlasil s následující nabídkou na post primátora, který Změna nabízela. Pravděpodobně mu v tom zabránil Martin Půta, který v Liberci sledoval své vlastní zájmy. Jejich strategie je, zpětně viděno, celkem čitelná, ale nebyla úspěšná. Stála pravděpodobně na těchto hlavních zásadách:
1. Vyšachovat z jednání Změnu, nedat ji šanci realizovat její program a zároveň si uvolnit ruce pro řešení problémů na kraji s vidinou, že Změna další čtyři roky v opozici již „nepřežije“.
2. Získat vyjednáním s nezkušeným nováčkem ANO pro sebe post primátora a tím si vytvořit dobré startovní podmínky pro příští krajské volby.
3. Vše vždy dělat tak, aby to bylo možné prezentovat jako konstruktivní a dělané ve vyšším zájmu obecného blaha města ve stylu „My ošklivé věci neděláme“.
Starostové, kteří se pasovali do role jakýchsi arbitrů liberecké politiky, to však nejspíše překalkulovali. Z pozice, kdy mohli mít v koalici se Změnou primátora a kdy bylo možné realizovat jejich program, který se od toho Změny nijak zásadně neliší, jsou nyní v situaci, kdy jim nezbývá nic jiného, než čekat, zda s nimi Změna či ANO vůbec budou ještě chtít jednat. Čas, který nyní mají, mohou věnovat s největší pravděpodobností přípravě na opoziční práci a zpytování svědomí, zda namísto taktizování a vydávání tiskových zpráv plných poučování ostatních, neměli s větší pokorou zvolit jinou taktiku.
Matěj Medek, nezávislý politolog
Pokračování zítra – ANO a Změna.