V Liberci proběhlo první řádné zasedání zastupitelstva. A hned napoprvé se moc pěkně nepředvedlo. Respektive předvedlo, že staré zvyky a manýry se měnit v Liberci prostě nebudou.
Pamatujete si ještě na patetické prohlášení primátora z letošního, předvolebního léta, když hlavní městský architekt oznámil, že jde na plno do politiky? „Buď dostaneme šanci pokračovat v koncepčním rozvoji Liberce z radnice, nebo dojde k návratu praktik známých z 90. let,“ zněla tehdy až dramatická slova primátora varujícího před vlivy místní stavební lobby.
Tak už máme po volbách. A vedení města, s tím samým primátorem v čele, prodalo za poměrně nízkou cenu pozemky u muzea firmě registrované kdesi na Kypru. Ne, není rok 2002 (jak kdosi poznamenal trefně v komentářích na našem webu), ale evidentně se praktiky ze „zlaté éry ODS“ před dvaceti lety (kdy byl ostatně jejím členem a krajským náměstkem i dnešní primátor) pořád nosí.
Ano, vlastníky lze dohledat, přeci jen jsme o dvě dekády jinde, jsou jimi majitelé Syneru. Jen se jim asi nechce platit daně a „danit“ budou na Kypru. To, že jde o majitele zdejší „nejznámější“ firmy, je zřejmě také důvod, proč primátor nakonec otočil, když pro prodej hlasoval a když mu, dle jeho slov, byly „některé nejasnosti vyjasněny“.
Jeho náměstek pro veřejný prostor a architekturu (a stále hlavní architekt v jedné osobě) radši opustil jednací sál. No, gesto možná lidsky pochopitelné, ovšem jako politik a stále šéf kanceláře architektury by se mohl zachovat alespoň jako k jiným podnikatelům, kteří při koupi městského majetku musí předložit záměr, co s ním chtějí dělat, a kteří se neschovávají za schránkou někde v kyperské Nicosii.
Z koalice si zachovali tvář Piráti, kteří pro prodej nehlasovali, jeden ze Starostů a jeden z ANO. Proti byla opozice z LOL, ale naopak část SPD jej podpořila.
Nejde o to, že by si majitelé Syneru nemohli koupit pozemek, jde o to, jakým to dělají způsobem a jakým napravují způsob, že v případě sídliště u Masarykovy třídy prostě chybí počet parkovacích míst, když zvýšili počet bytů z 87 na 161.
Tak snad jen pro příště, až si část místní politické reprezentace bude hrát na hráz proti klientelismu a korupci. „Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ říká staré české přísloví. A neplatí jen pro místní kmotry a kmotříčky, ale i pro zmíněné politiky.
