V Liberci vlastně nikdy pořádně nežil, byť se zde narodil. Přesto na nejznámějšího literárního a uměleckého kritika město pod Ještědem vzpomíná. Po Františku Xaveru Šaldovi jsou zde pojmenovány nejstarší české gymnázium, náměstí i místní divadlo.

Malý František Xaver se narodil 22. prosince 1867 do rodiny českého poštovního úředníka Františka Šaldy, která bydlela na dnešní Sokolské ulici v tehdy většinově německém Liberci. Dům stále stojí a je opatřen pamětní deskou. Když ale byly Františku Xaverovi čtyři roky, vzal jeho tatínek místo na poště v Čáslavi a celá rodina se stěhovala s ním.

Později Šalda sám vzpomínal, že důvodem mohly být národnostní třenice, které tehdejším Reichenbergem zmítaly, i doslovná šikana zdejší radnice vůči české menšině. Snad i tato raná rodinná zkušenost v něm posílil odpor k nacionalismu, tolik příznačný pro jeho pozdější dílo.

Z Čáslavi odjel studovat do Prahy. Nejprve gymnázium, později na chvíli práva, ale protože již od svých jinošských let tíhl k literatuře a umění a publikoval svou poezii a prózu, vedly jeho cesty za vzděláním přeci jen jiným směrem.

Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy studoval umění a historii a v roce 1919 se zde již habilitoval jako profesor románských literatur. Směrem k románským zemím a Západu vůbec se ale Šalda obracel i mimo svou akademickou kariéru.

Jako mladý autor se podílel na sepsání Manifestu české moderny v roce 1895, a přihlásil se tak k nové, pokrokové generaci českých umělců, která se rozcházela se světem nacionalismu a romantismu 19. století, a to nejen umělecky, ale i filosoficky, když objevila díla Friedricha Nietzscheho nebo Arthura Schopenhauera. V umění pro ni hrála hlavní roli síla individua, osobitý projev, a ne lpění na (velmi často údajných) národních tradicích a mýtech.

Politicky pak tato generace sympatizovala s dělnickým hnutím a rodící se levicovou politikou. Manifest české moderny vedle Šaldy podepsali například i Antonín Sova, Otokar Březina, Josef Svatopluk Machar nebo Vilém Mrštík.

Příklonnost k levici zůstala Šaldovi i po nástupu nové republiky v roce 1918. Když byl v druhé polovině dvacátých let minulého století cenzurován a zabavován komunistický tisk, předal například Šalda redakci svého, tehdy známého a respektovaného časopisu Tvorba mladému Juliu Fučíkovi z KSČ, se kterým ho pojilo přátelství.

Věhlasným se pak stalo vydávání Šaldova zápisníku. Za první republiky se jednalo o respektovaný a vyhledávaný titul, na jehož stránkách se F. X. Šalda vyjadřoval nejen k umění a literatuře, ale i k otázkám politickým a sociálním. Zejména ve 30. letech varoval před nástupem fašismu a hrozbou z jeho strany pro celou civilizaci.

Druhé světové války se Šalda ale již nedožil. Zemřel přesně před 85 lety, 4. dubna 1937. Bylo mu 69 let. Jak byl osud k Šaldovi štědrý co do jeho intelektu, nadání a talentu, nespravedlivě mu ubral na zdraví. Od mládí trpěl nervovou chorobou, bylo mu sotva třicet let, když částečně ochrnul. Snad proto, s vědomím těžkostí takového života, věnoval ve své závěti svůj dům a majetek Jedličkovu ústavu pro postižené děti.