Politika je nevděčné řemeslo. Umí být opojné, není špatně placené a někdy dokonce dává smysl a může být užitečné. Nicméně, že je nevděčné, to se ví již od starověku a platí to i dnes v Liberci.
Bývalé vedení města chtělo prohlásit tzv. Liebiegovo městečko i přilehlou zaměstnaneckou kolonii ze začátku 20. století, zvanou Domovina, památkovou zónou. Zároveň tehdejší radní (respektive jejich část) chtěli zřídit speciální fond pro místní občany, aby jim radnice přispívala na citlivější opravu jejich historicky cenných domů.
Pamatujete si někdo, co okolo toho bylo řevu? Že je to nesmysl, že je to korupce a podobné fantasmagorie? Náš web a pár novinářů si to pamatují, ale běžný občan? Ani náhodou. A na to se v politice hraje. Proto se dnes ti, kteří prohlášení Liebiegovova městečka před čtyřmi, pěti lety bránili, mohou stavět do role jeho zachránců.
Stejně tak je to se sociálními byty v centru města. Jak je to dlouho, co tehdejší opoziční politici křičeli, že „lovci dotací“ na radnici nic nedělají a že je to vyhazování peněz? Tak dnes ti samí politici, dnes ovšem již u moci, mohou kvůli těm proklínaným lovcům dotací stříhat pásky, smát se do kamer a říkat, jak staví byty pro potřebné a že zachraňují historickou tvář města.
Nakonec je ale dobře, že se byty opravily a Liebiegovo městečko se prohlásí památkovou zónou. Že za to slízne smetanu někdo jiný, než kdo se o to zasloužil, je věc druhá. Taky to mohlo skončit jako autobusák, který se kvůli hejtmanské pýše (a možná i kalkulu na větší stavbu za větší peníze) dál pyšní shnilými stavebními buňkami. Zajímavé ale bude, co skutečně připraví a dokáže současné vedení.
