Kauza kolem mejdanu u teplického kmotra Bendy, která stála funkci krajského policejního ředitele Husáka a nepřidala mu asi ani na zdraví, má daleko hlubší a temnější pozadí, než je jen nedodržování proticovidových opatření. Bohužel jde o jev v české politice celkem běžný, ustálený a tolerovaný.
Lidé nesnáší papalášství. Není se co divit. Zvláště dnes, kdy opatření proti koronaviru jsou už dlouhá a předlouhá a konec je v nedohlednu. Alergické reakce na soukromé mejdany po hotelích jsou pak na místě. Zvláště když se jich účastní vysocí představitelé policie, která má na dodržování vládních opatření dohlížet.
Jenomže papalášství a dvojí metr těch, kteří se cítí být nad druhými, je jen projev daleko hlubšího problému, který českou společnost svazuje už celá desetiletí, a to napříč režimy. Je jím celkový klientelismus a privatizace veřejného sektoru bandou všehoschopných, kteří se mohou na veřejnosti tvářit, jak jim jde o obecné blaho, demokracii nebo slušnost. Opak je ale pravdou. Vždy jim jde jen a jen o sebe.
Co má vysoký policejní důstojník, šéf krajské policie a dokonce bývalý policejní prezident dělat na oslavě lidí, jako je teplický kmotr Petr Benda? To je opravdu daleko hlubší problém než to, že nerespektují protikoronavirová nařízení. A pokud se k tomu přidají Husákovy dětské výmluvy (neměl je po pravdě sám), opravdu se není co divit hněvu veřejnosti.
Od zítřka již bývalý krajský policejní šéf je přesně ten prototyp vysokého státního zaměstnance, dokonce policisty, který splňuje klientelistické definice par excellence a byl vždy mužem, jak tento týden napsala novinářka Sabina Slonková v parafrázi na jabloneckého Velkého čápa Miroslava Peltu, „který vždy věděl, kudy běží zajíc“.
Z Prahy a z policejního prezidia byl „uklizen do Liberce“, když se díky novinářům rozkřiklo, že se stýká s tamními kmotry z ODS, jako je Roman Janoušek nebo Tomáš Hrdlička. Dnes už víme, že se kamarádí i s Petrem Bendou z Teplic, ale ani v Liberci nezahálel. Hřál se v blízkosti bývalé primátorky Martiny Rosenbergové, která to snad brala jako svou politickou výhodu a zbraň, ale vídán byl více než často v lepších libereckých restauracích i s nejslušnějším hejtmanem Libereckého kraje a přilehlé galaxie, Martinem Půtou.
To může leccos (ale nemusí samozřejmě) vysvětlovat. Zejména poté, co nejrůznější zdroje z Půtovy blízkosti i kraje dnes již otevřeně hovoří o tom, že hejtman často disponuje policejními materiály na ty, se kterými je ve sporu. Odkud pak je asi mohl mít?
A pomluvy to zřejmě nebudou. Připomeňme, že Půta je souzen i za to, že chtěl po Metrostavu zaplacení prostředků pro svého soukromého špicla, který mu měl shánět kompromitující materiály na své tehdejší koaliční partnery ze Změny a nepohodlné úředníky. Že by toto byl důvod, proč se hejtman policejního šéfa Husáka zastával? Nechtěl přijít o svůj cenný zdroj informací a materiálů?
Těžko říct. Poté, co Půta dostal od svých, jindy až nekritických fanoušků, na Facebooku za tento postoj vynadáno, během jediného odpoledne obrátil (v tom je náš hejtman machr) a Husáka hodil ukázkově přes palubu (v tom je machr ještě větší). Týž den večer už do rádia, s patřičným mravním znepokojením v hlase, tvrdil, že Husákova rezignace je jediné řešení.
Ano, od Husáka dávají pryč ruce mnozí. Nicméně celá jeho kariéra, v Praze i v Liberci, je opravdu výrazem daleko závažnějšího problému české společnosti, než je současná koronavirová epidemie. A bohužel: vakcína na něj není.
foto: Českolipský deník
