NIMBY – not in my backyard, tedy ne na mém dvorku. To je akronym pro přístup, kdy je odpor lidí proti zásahům do životního prostředí motivován primárně jejich soukromým zájmem na ochraně svého vlastního majetku a obydlí. Může se tak týkat stavby dálnice, úložiště radioaktivního odpadu nebo třeba i uhelného dolu.

NIMBY efekt je tak často právě tím, co většinová společnost nejvíce odsuzuje na různých aktivistických spolcích. Nejde přeci vždy nadřazovat své soukromé zájmy nad zájmy celospolečenskými. Jenže obyčejným lidem lze většinou tento přístup jen těžko vyčítat, neboť nemají páky na to, aby jinak ovlivňovali strategická rozhodnutí státu. U politiků je ale situace odlišná. U většiny z nich, kteří se snažili na nedělním protestu proti těžbě v Turówu sbírat politické body, nelze jejich náhlé ekologické angažmá hodnotit jinak než pokrytectví a populismus.

Když ne uhlí, tak co?

Mezi nejhlasitější politické bojovníky proti Turówu dnes patří hejtman Martin Půta ze Starostů pro Liberecký kraj a Dan Ramzer z ODS. Oba taktéž své profily na sociálních sítích hned v neděli ozdobili fotkami z protestu. Celou kauzu se snaží zjednodušit do primitivního a realitě neodpovídajícího hesla: „Poláci nám kradou vodu.“ Tak jednoduché to ovšem není. Studny vysychají v celém Libereckém kraji. Na jednání libereckého zastupitelstva na příklad pravidelně přichází obyvatelé z Radčic či Ruprechtic, jejichž studny jsou prázdné. Těžba na Turówě na ně přitom nemůže mít vliv ani při naplnění těch nejhorších scénářů modelovaných hydrogeology (viz mapa ze studie pořízené Severočeskou vodárenskou společností, ve které ani velmi hypotetický zatěžovací stav III. území Liberce ani zdaleka nezasahuje).

Smutnou realitou a hlavní příčinou vysychajících zdrojů vody je zkrátka klimatická změna, která v ČR zvýšila průměrnou teplotu a tím pádem se zvyšuje i výpar vody. I při obdobných srážkách tak je v krajině méně vody. Nemluvě o suchých létech, která jsme zažili minulé dva roky. Pokud chce někdo tedy protestovat proti „zlodějům vody“, nemůže odhlédnout právě od tématu klimatické změny.

V tomto tématu se ovšem oba výše jmenovaní politici a jejich strany drží velmi zpátky, v případě ODS je jejich skeptický názor stále ještě silně ovlivněný jejich otcem zakladatelem a zároveň nejzmatenějším lidovým klimatologem Václavem Klausem. Hnutí STAN, jehož odnoží jsou Půtovi Starostové pro Liberecký kraj, ve svém politickém programu nemají třeba o ústupu od uhlí ani slovo. Z hlediska rozvoje obnovitelných zdrojů, které mohou uhlí nahradit, mají v programu tři hesla, která jsou formulována velice opatrně a v realitě jsou pro rozvoj obnovitelných naprosto devastující, cit.:

Po revizi legislativy v oblasti podpory obnovitelných zdrojů nastavíme takové podmínky, aby tato podpora ekonomicky nesnižovala konkurenceschopnost průmyslu a minimálně zatěžovala domácnosti.

Zavedeme jasné pravidlo: každý, kdo není schopen dodávat elektrickou energii stabilně a spolehlivě, musí se podílet na nákladech na přenos a distribuci elektrické energie.

Obnovitelné zdroje by měly být vybaveny akumulací, aby nezpůsobovaly nestability sítě.

A jak je třeba vidět na památném výroku Jana Svitáka, náměstka Libereckého kraje za SLK a trojky jejich aktuální krajské kandidátky, přes občasné ekologické proklamace jsou členové tohoto hnutí v tématu klimatické změny na podobné úrovni jako zmiňovaný Václav Klaus:

O energetickém programu ODS se ani není třeba příliš rozepisovat. ODS v čele se svým europoslancem Janem Zahradilem sabotují jakékoliv snahy o očištění průmyslu a energetiky na evropské úrovni. Přitom právě evropský „Green New Deal“ představuje jedinečnou příležitost, jak elektřinu z Turówa nahradit novými zdroji, navíc spravedlivě a sociálně zodpovědně, při zachování pracovních míst v regionu.

Právě sociální spravedlnost je pro řešení těžby v Turowě přitom klíčová. Čeští politici hrdinně sbírali podpisy požadující ukončení těžby, aby je předali Evropské komisi. Na polské straně přitom stačil zlomek času, aby se mezi horníky a jejich rodinami nasbíralo podpisů dvakrát více, a to za zachování těžby a jejich pracovních míst. Je zřejmé, že odpor proto těžbě uhlí v Turówu nemůže být ze strany Poláků jakkoliv akceptován, když ho kážou čeští politici, kteří jinak s elektřinou z českých uhelných elektráren nemají žádný problém.

Mitigace a adaptace

Jestli má Evropská unie brát tento mezinárodní spor o těžbu v Turówě brát vážně, nesmí to tedy být pouze primitivní sousedský spor. Na české straně by se měla odpovědně řešit mitigační opatření – tedy opatření zmírňující klimatickou změnu v podobě útlumu spalování uhlí a nahrazování uhlí obnovitelnými zdroji. A taktéž opatření adaptační – tedy především posilování schopnosti krajiny zadržovat vodu.

Ani Starostové, ani ODS ovšem v tomto tématu nedělají nic. Zdrženlivý postoj týkající se rozvoje obnovitelných zdrojů jsem popsal výše. Co se týče adaptace, obě zmíněné politické strany jsou ve vedení kraje a za celé 4 roky se pouze vysmívají našim návrhům na zřízení masivního fondu na opatření v krajině. Existující fond, který byl pod naším tlakem zřízen, je s ubohou alokací 11 mil. Kč pouze nástroj politického marketingu, nic víc. Oproti tomu neváhali zástupci těchto stran utratit třeba ve Frýdlantské vodárenské společnosti astronomických 62 mil. Kč bez DPH za projektovou dokumentaci, ve které se kreslí megalomanské stavby vodovodních převaděčů z jizerskohorských přehrad na Frýdlantsko. Předpokládaná cena projektovaných staveb je přes 2 mld. Kč! Kolik by se dalo za tyto peníze udělat v krajině opatření na ozdravění krajiny, to si nelze ani představit. Zvolená strategie „boje proti suchu“ tak více než cokoliv jiného připomíná přípravu ohromných projektů pro místní stavební firmy. A záminka v podobě Turówa a polských zlodějů vody se náramně hodí.

Už jen spíše úsměvná souvislost s tímto bojem je pak rozhodnutí libereckých zastupitelů za Starosty a ODS v minulém volebním období, kterým byl propachtován lyžařský areál na Ještědu společnosti TMR s tím, že bude vybudována nová sjezdovka. Ta bude přitom kvůli nedostatku vody na Ještědu zasněžována z vodovodu…

Lze boj s Turówem vyhrát?

Lze, ale od primitivní a populistické politiky je třeba posunout se dál. Liberecký kraj by měl především přesměrovat podstatnou část peněz na obnovu krajiny. Tím zajistí vodu ve studních nejen u polských hranic, ale i ve zbytku vysychajícího území kraje. Jako důležité gesto by fungovaly i projekty na rozvoj čisté energie – kraj může instalovat fotovoltaické panely na své budovy, může nakupovat zelenou energii, může zakládat energetická družstva, ve kterých bude spolu s obcemi a občany investovat do instalace čistých zdrojů. Regionální politici se musí jasně postavit za evropský „Green New Deal“ a takto argumentovat i na celostátní úrovni. Evropské dotace pak mohou urychlit spravedlivou transformaci uhelného revíru kolem Turówa. Bez těchto kroků bude odpor proti těžbě v Turówu ze strany českých politiků jen populistické plácnutí – ano, jak příznačné – do vody.

Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených, člen výboru pro hospodářský a regionální rozvoj Libereckého kraje