Půtovi stoupenci jásají a žádají hlavu státního zástupce. Hejtman se staví do role oběti a připravuje se tak na krajské volby. Nicméně každý, komu na spravedlnosti i demokracii skutečně záleží, by měl být ve střehu. Rozsudek, který tento týden padl, nemá pro svou absurditu a snad i účelovost obdoby.

Rozsudek soudce Petra Neumanna dodal celé kauze novou šťávu a jednou se možná zapíše do dějin české justice. Marně si vzpomenout, kdy někdo vynesl podobné soudní rozhodnutí. Zprostit obžaloby někoho, kdo se přiznal ke korupci, předražování stavby a manipulaci s výběrovým řízením s tím, že ze sebe jen dělá důležitějšího, než je (to skutečně soudce řekl), to je skutečně rarita.

Po prvotním nadšení přichází deziluze, pocit trapnosti a pachuť z výroku soudu i u těch nejzarytějších hejtmanových fanoušků a uctívačů. Ono to totiž hejtmanovi může v očích veřejnosti, takto opravdu na hlavu postavený a absurdní rozsudek, možná spíš přitížit. Účelovost z něj čouhá jako sláma a bot a je zřejmé, že proč se museli osvobodit i ti, co se přiznali – odsoudit je, to by totiž znamenalo, že celý projekt byl cinklý od začátku, jak říká státní zástupce, a to by pak zákonitě museli odnést i ostatní obžalovaní. Včetně Martina Půty.

Ostatně i sám hejtman už trochu brzdí a vydává prohlášení, jak ho zproštění obžaloby těch, co se k trestným činům přiznali, strašně překvapuje nebo jak nikdy sám neměl nic proti odposlechům. To je ovšem další hejtmanova lež. Proti odposlechům, zejména v začátku procesu, kdy padal u Vrchního státního zastupitelství každý krok policie, brojil a dokonce se lživě a skrze pomluvy snažil očernit i náš web, který je získal od novinářů, kterým je sám roznesl.

To souvisí i v médiích přetřásanou délkou procesu. Pět a půl roku není málo, ale novináři, ať z lenosti nebo neinformovanosti, neuvádějí, že proces zásadním způsobem protáhla zejména obhajoba. A to včetně hejtmana samotného, když podával nejrůznější stížnosti (má na ně svaté právo, ale pak nelze naříkat, jak se co vleče) nebo když zdržoval začátek soudního jednání kvůli volbám. Ano, soud se vlekl a vleče, ale jmenujme všechny důvody spravedlivě.

Nebezpečí každého podivného rozsudku je zejména v tom, že se z něj stane precedens, norma do budoucna. A to by zrovna v tomto případě bylo pro českou justici daleko více zdrcující, než někdy až rozpačité a patetické důvody, kvůli kterým se ještě občas demonstruje na českých náměstích.

Zajímavá je proto i reakce místních aktivistů z Milionu chvilek pro demokracii a ostatních Strážců okresní morálky. Zajímavá je tím, že je nulová. Nic. Ticho po pěšině. Snad s výjimkou osobních profilů jednotlivých představitelů z Milionu chvilek, kteří jsou zároveň aktivními politiky Půtových Starostů či TOP 09. Tam to je jasné a příprava na předvolební kampaň jede.

Ale to, jak Neumannův neuvěřitelný rozsudek nekomentují z pozice svého milionového hnutí, tak jen dokládají, že jsou klackem jednoho politického tábora proti druhému a že o demokracii, justici a spravedlnost jim moc nejde. Co takhle si představit, že by na pozici Martina Půty seděl někdo z ANO, ČSSD, KSČM nebo na regionální úrovni třeba Změny? To by asi bylo povyku na náměstí…

Kladným hrdinou celého procesu zůstává státní zástupce. Přes všechny lži obžalovaných, PR hejtmana a s ním spřátelených médií Syneru, důkazů snesl obrovské množství. Na rozdíl od Martina Půty, který jej neustále obviňuje z účelové kampaně a za 5,5 roku k tomu nepřinesl ani snítko důkazů, kterými by to podpořil. Přitom útok na nezávislost justice z pozice prvního politika kraje, to věru není žádní legrace. Jenže dnes je křik na Facebooku důležitější než důkazy nebo pravda.

Státní zástupce přitom dělá jen svou práci. Hájí zákony této republiky, lidu, který ji svou prací a daněmi drží na nohou. Hájí občany této země, obyvatele měst, obcí a krajů. Na straně druhé tu je největší stavební firma s miliardovými obraty a slušným počtem korupčních kauz na hrbu, podivné postavičky lobbistů a žadatelů o dotace – firem, které skrývají své vlastníky za anonymními akciemi a sídly v zahraničí. Jejich zájmy pak hájí politici, jako třeba hejtman Libereckého kraje Martin Půta.