Minulý týden hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) u soudu  přednesl závěrečnou řeč obhajoby v kauze, kde je obžalován, že za úplatu pomáhal Metrostavu získat dotaci na záměrně předražený projekt opravy kostela sv. Máří Magdalény v Liberci. Jenže v některých jejích bodech se dopouští záměrné manipulace a někdy i vyloženě lže.

Jelikož je jednání soudu z důvodu koronavirové pandemie neveřejné, jsou všichni odkázáni na samotné vyjádření hejtmana, které minulý týden zveřejnil na svém facebookovém profilu. Pokusíme se jej porovnat s realitou ale i tím, co hejtmanovi klade za vinu obžaloba, jelikož to on i jeho obhájce často a záměrně překrucují.

Hejtman Martin Půta nenechává nic náhodě. Na zlepšení svého PR věnuje ze stranické kasy, jak ukázal náš web, 25 tisíc korun měsíčně pro agenturu, která se přímo věnuje zlepšení jeho image v dané kauze. Vedle toho za něj píše jeho facebookový profil najatý PR maker, v tomto případě blogger Petr Vondřich. Obrovské prostředky rovněž kraj vynakládá na PR svého vedení v čele s hejtmanem – celých 15 milionů korun ročně.

Aktivně šíří konspirační teorie o tom, že je celý proces kampaň, ale za celou dobu nebyl schopen přinést pro tato svá tvrzení jakýkoliv důkaz.

Nyní k samotným tezím závěrečné hejtmanovy řeči zveřejněné na jeho Facebooku.

„Nic nezákonného jsem neudělal. Žádný úplatek jsem nepřijal a ani ho po nikom nepožadoval. Žádného trestného činu jsem se nedopustil.“

O tom samozřejmě rozhoduje soud. Je pravdou, že policie a státní zástupce nemá u Půty zmapované převzetí úplatku, jako u jiných, spolu s ním obžalovaných, aktérů kauzy. Jeho jméno ale figuruje na seznamu, které si vedl šéf libereckého Metrostavu a kde byly úplatky u ostatních osob dokázány. Půta také jednal v zájmu Metrostavu, aby mu byla dotace vyplacena urychleně.

Navíc není obviněn jen z přijímání úplatku, ale i ze zneužití pravomocí. A to, že hejtman věděl, že se minimálně nechová standardně, o tom svědčí fakt, že si s manažery Metrostavu dával schůzky na utajovaných, neoficiálních místech – na benzínových pumpách, ve skyboxech hokejové arény a podobně.

„Choval jsem se standardně a odpovědně, postupoval jsem podle doporučení úřadu, ve veřejném zájmu a v zájmu kraje. V celé věci bych se se stejným objemem informací, které jsem měl v té době k dispozici, rozhodoval i dnes stejně.“

Tohle je záměrná manipulace, potažmo dokonce lež. Jak bylo zmíněno, sám hejtman Půta si byl moc dobře vědom vlastního nestandardního chování, proto ty utajované schůzky. Ale co je podstatnější  hejtman se nescházel se žadatelem o dotaci, kterým byla firma Iberus, ale s Metrostavem, který byl realizátorem stavby, navíc na základě „cinklého“ výběrového řízení, ke kterému se již přiznal obžalovaný Jiří Zeronik z Iberus.

Tato skutečnost přesně odpovídá tvrzení obžaloby, že celá akce byla v režii Metrostavu, který ale oficiálně měl být pouze dodavatelem. Půta navíc Metrostavu pomáhal v Radě ROP Severovýchod žehlit průšvih s tím, že zástupce žadatele, tedy Jiří Zeronik z firmy Iberus, byl pravomocně odsouzen za korupci, když se na ten samý kostel pokoušel sehnat skrze úplatek ještě jinou dotaci v poslanecké sněmovně.

Na chování hejtmana tedy nebylo nic standardního, odpovědného a jednal v zájmu Metrostavu, který chtěl inkasovat za předražený projekt.

„Při rekonstrukci kostela nedošlo ke zneužití či neoprávněnému vyplacení žádných veřejných prostředků. Ani k němu dojít nemohlo. Jakémukoliv vyplacení peněz, ať už by bylo průběžné, nebo k němu došlo po ukončení projektu, musela předcházet kontrola z naší strany, respektive z pardubické či hradecké komory RR – tzv. „křížovou kontrolu“ jsem sám prosadil po dohodě s ředitelem úřadu Vašákem.“

Opět záměrná manipulace a lež. Byl to právě Martin Půta, který prosazoval (a prosadil) v Radě ROP Severovýchod urychlené vyplacení dvaceti milionů pro Metrostav, a to bez závěrečné kontroly. To naopak prosazoval jiný člen Rady, Jan Korytář a bylo to přijato. Půtovi se podařilo toto zvrátit a Metrostavu měly být poslány peníze ještě před dokončením stavby.

To, že nakonec nebyly vyplaceny, je jen zásluhou zásahu policie. Hejtman jednal přesně opačně, než dnes tvrdí.

„Pět a půl roku jsem v situaci sprostého podezřelého, obviněného a obžalovaného. Celá obžaloba je přitom už pět a půl roku vystavena na spekulacích, neopírá se o důkazy a hlavní metodou práce obžaloby je manipulace s fakty, jejich výběr a používání v rozporu se skutečností. Výsledkem celého pět a půl roku trvajícího řízení je stejný a vlastně menší objem důkazů, na kterých bylo postaveno obvinění, obžaloba a nyní i návrh trestu.“

Oblíbená demagogie z úst hejtmana. Zapomíná ale uvést, že soud se vleče zejména kvůli obhajobě, která volá stále nové a nové svědky či znalce.

Navíc v přípravném procesu to byl samotný hejtman Půta, který celou kauzu zdržoval odvoláváním se a stížnostmi na postup státního zástupce. Na to má jistě právo, je ale pak pokrytecké, ukazovat, že se případ vleče.

Vrcholem Půtovy manipulace s veřejností bylo, když se mu v roce 2018 na podzim povedlo přesunout zhruba o půl roku začátek procesu, aby se vyhnul jeho startu před tehdejšími volbami. Od března věděl, že je přísedící u soudu žena jeho významného spolustraníka Michala Hrona, půl roku mlčel a oznámil to až v den procesu. Ten se pak musel posunout.

„A jaké jsou to důkazy? Žádné. Žádný důkaz o převzetí úplatku, žádný důkaz o ovlivňování rozhodování členů výboru, žádný důkaz o údajných dluzích vůči panu Dolanskému. Naopak u soudu opakovaně zaznělo od vyslýchaných svědků, že ovlivňováni nebyli, a to nejenom od členů výboru, ale také od členů předsednictva VRR. Důkazy jsou už šestý rok nahrazovány spekulacemi, a pokud se nehodí, nejsou pro jistotu součástí spisu vůbec.“

Hejtman Martin Půta správně uvádí, že přímé důkazy o převzetí úplatku, jako je tomu u jiných obžalovaných, policie v jeho případě nemá. Jde o důkazy nepřímé, ať již o zmiňovanou tabulku nebo to, že se o tom, že má dostat peníze, baví v odposleších ostatní obžalovaní. Nicméně to, že Půta jednal v zájmu Metrostavu, se kterým se nestandardně scházel na utajovaných schůzkách, se jeví jako nezpochybnitelný fakt.

Zmíněna je i role Jaromíra Dolanského, bývalého soukromého detektiva, které dle výpovědi svědků, Půta používal na shánění kompromitujících materiálů na nepohodlné úředníky, ale i své koaliční partnery ze Změny pro Liberecký kraj, konkrétně na Jana Korytáře a Zuzanu Kocumovou.

„Příklad? Obžaloba při hodnocení mojí finanční situace zcela opominula lehce ověřitelnou skutečnost o zaměstnání a příjmech mojí ženy. Další příklad? Obžaloba předložila seznam mých jednání a schůzek, který se tváří jako kompletní obsah či navazující položky vztahující se ke skutkové podstatě obžaloby. Tento výběr má jednoduchý cíl, navozovat dojem mého nestandardního jednání, neboť mezi těmito položkami je například cesta do Řecka, jako by se obžaloba snažila navodit dojem, že jde o luxusní dovolenou pořízenou z údajných úplatků, ve skutečnosti šlo o dvoudenní pracovní cestu v rámci činnosti regionů EU, na kterou navazovaly jarní prázdniny v místě bydliště. A takových manipulací je v obžalobě více.“

Státní zástupce má za to, že hejtman pro svůj nákladný osobní život potřeboval úplatky. Že jeho oficiální příjem nemohl na všechny jeho aktivity, splátky a náklady stačit.

 U soudu například padlo, že v té době měl Půta poměr s mladou ženou z Prahy, která s ním i otěhotněla.  To podle orgánů činných v trestním řízení může být motivem pro Půtovo nestandardní jednání a pro snahu získat peníze.

„Za nepochopitelnou považuji skutečnost, že jsem se před tímto soudem ocitl ve zcela jiném postavení než pan Korytář, i nedořešenou úlohu jeho asistenta, Jakuba Perglera.“

Oblíbená Půtova finta, se kterou hraje na konspirační notu u svých příznivců. Nicméně vysvětlení je prosté. Zatímco Jan Korytář navrhoval a původně prosadil zostření podmínek pro vyplacení peněz na projektu kostela sv. Máří Magdalény (z důvodu odsouzení Jiřího Zeronika pro korupci), Martin Půta postupoval přesně opačně a povedlo se mu tyto ostřejší podmínky zvrátit tak, jak se potají dohadoval se šéfy Metrostavu.

Jakub Pergler je v roli svědka, který se pohyboval v prostředí stavebnictví a pomohl policii rozkrýt korupční síť kolem kostela sv. Máří Magdaléna. Hejtman neustále šíří konspirační teorie o spiknutí proti jeho osobě, ale za celých 5,5 roku nedokázal ke svým obviněním přinést jediný důkaz.

 „Nikdo nemůže stát nad zákonem. Žádný člověk. Ani hejtman či jiný politik, ani ten, kdo zastupuje stát u soudu a měl by hájit zákonnost a spravedlnost a to včetně ustanovení trestního zákoníku.“

S tím lze souhlasit. Jen je nefér, když hejtman zneužívá ke svému PR a vylepšení obrazu v médiích miliony z krajského rozpočtu.

Hejtman opakovaně obviňuje státního zástupce a policii, používá slova jako účelová kampaň a podobně. Útočí tak na základy právního státu bez jediného důkazu s jediným cílem, a to je manipulace jeho voliči a vlastní PR.

 „Chodím k tomuto soudu se základní důvěrou ve spravedlnost. Aktivně jsem využíval možnost vystupovat a komentovat důkazy a vystoupení svědků, které se mě týkají. Nevěřím tomu, že v téhle zemi můžete být v roce 2020 odsouzeni za něco, co jste v roce 2013 neudělali a pro co tedy logicky nepředložila obžaloba žádné důkazy kromě spekulací. Nevěřím tomu, že bych mohl být odsouzen za to, že jsem pracoval pro kraj, v zájmu kraje a jeho obyvatel, tak jak to dnes a denně dělám už víc než sedm let.“

Hejtman minimálně v tomto případě nepracoval pro kraj a jeho obyvatele, ale pro Metrostav, se kterým se ani neměl co scházet jako předseda těch, kteří o přidělení dotace rozhodují. Navíc se jednalo projekt na objekt, kde byla již jednou prokázána korupce, a to pravomocným rozhodnutím soudu.

Posléze vyšlo najevo (přiznání obžalovaných), že korupce, úplatky a záměrné předražování stavby provázel i tento projekt, kterému aktivně a v zákulisí napomáhal Martin Půta, hejtman Libereckého kraje.

foto: denik.cz