Při příležitosti 30. výročí 17. listopadu a při paměti toho, jak se slavila výročí VŘSR nebo Vítězného února, se zastupitelé za Změnu pro Liberec nezúčastní setkání organizovaného dnešními funkcionáři v čele s Ivanem Langrem, protože nám to příliš připomíná časy minulé. Přesně ty časy, proti kterým jsme někteří z nás za minulého režimu i v letech nedávných aktivně vystupovali. To, že slova o svobodě a demokracii nahradila někdejší slova o budování socialismu, resp. že chlebíčky vystřídá raut, na situaci nic nemění.
Zastupitelé za Změnu pro Liberec proto zcela v souladu s nabytou svobodou nechají radniční akci těm, kdo se rádi poslouchají a rádi se dojímají nad svými vlastními slovy. Nechť má každý svobodu dělat, co uzná za vhodné, pokud neškodí druhým, ale také nechť existuje svoboda moci nazvat zlodějinu zlodějinou, křivé křivým a bezobsažné bezobsažným.
Při připomínce pádu minulého režimu chceme připomenout i několik věcí, o kterých se dnes příliš nemluví a které je dobré u příležitosti výročí 17. listopadu připomenout:
– Kariéristé a prospěcháři, kteří dávají přednost osobnímu prospěchu a jsou pro to ochotni obětovat své blízké, kamarády, kolegy a nakonec i vlastní páteř, byli, jsou a budou za každého režimu. Jen jednou mluví o socialismu, podruhé o demokracii. Vynikají ve schopnosti převléknout kabát včera, stejně jako dnes.
– Není jedna svoboda, ale celá paleta svobod a často jedna svoboda vytlačuje druhou. V minulém režimu byli lidé osvobozeni od nezaměstnanosti, bezdomovectví či lichvy, to bylo ale vykoupeno nesvobodou politickou i občanskou. Dnes máme politické svobody i svobodu vyjadřování, některým skupinám občanů je to ale k ničemu, když nemají normální bydlení, jsou v dluhové pasti nebo musí mít dvě zaměstnání, aby uživili rodinu. Pokud chceme mluvit o svobodě, mluvme vždy o konkrétní svobodě, pro koho, v čem nebo od čeho. Není jen jedna svoboda.
– Radniční deklarace tvrdí, že demokracie jako vláda lidu se prý vyprazdňuje lhostejností občanů. To je ale povrchní, nic neříkající floskule. Otázka podle nás zní: Co k této lhostejnosti vede? Není tím náhodou chování části tzv. elit, včetně politiků? Těch politiků, kteří mají blíže k bohatým a mocným než k občanům a podle toho i rozhodují např. o využití veřejných rozpočtů či veřejném prostoru?
To, co je dnes nové, je možnost tyto věci nazývat pravými jmény bez obav z postihu všemocné strany či státu. To je velká výhoda a přednost dnešní doby. Bohužel, většina lidí jako by stále měla málo odvahy této svobody začít využívat.
Vážíme si dnešní svobody a chceme být i nadále svobodnými občany, kteří se neohnou ani před dnešními mocnými, ať už těmi v oficiálních funkcích, nebo těmi v zákulisí.
Svoboda a demokracie jsou pro nás hodnoty, pro které stojí za to leccos obětovat. Snad jsme to ve svých životech již párkrát i sami dokázali.
Jan Korytář, Josef Šedlbauer, Marie Pavlová, Ondřej Petrovský, Pavla Haidlová, Jindřich Felcman, zastupitelé a zastupitelky zvolení za Změnu pro Liberec.