Město sáhlo ke kontroverzním opatřením, jakými je zákaz vyplácení sociálních dávek v určité lokalitě. To ovšem budí kritiku u odborníků a státních zaměstnanců z Agentury pro sociální začleňování, kteří poukazují nato, že se mnohdy jedná až o populistické kroky, které v důsledku situaci jen zhorší.
Bezdoplatková zóna v liberecké Vojanově ulici je od poloviny července rozšířena o další dvě budovy. K objektu č. p. 138, dnes již zcela uzavřenému, nově přibyly objekty č. p. 132 a č. p. 133. Všechny tři budovy přitom spolu přímo sousedí a jsou dlouhodobě považovány za významně sociálně vyloučené.
„Jsem rád, že naší žádosti o vyhlášení zóny bylo správním orgánem už podruhé vyhověno. Důvody kvůli zvýšenému výskytu rizikových jevů a častému narušování veřejného pořádku byly zjevné a řádně podložené intenzitou výjezdů republikové i městské policie. Od rozšíření zóny si slibuji alespoň mírné zlepšení velmi nepříznivého stavu ve Vojanově ulici, kterou považuji dlouhodobě za nejvíce sociálně zatíženou oblast ve městě a sousedsky trvale neudržitelnou,“ vysvětlil náměstek primátora pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch Ivan Langr.
Rozšíření zóny v praxi znamená, že novým nájemníkům zmíněných budov už úřad práce nemůže v rámci dávek pomoci v hmotné nouzi přiznat doplatek na bydlení. Postup města ale vyvolal nesouhlas u vládní Agentury pro sociální začleňování. Ta se již počátkem roku proti krokům náměstka Ivana Langra a libereckého magistrátu ozvala.
Agentura upozorňuje, že podobná vyhlašování bezdoplatkových zón, nemají ještě analyzované výsledky a často mohou vést k pouhému přesunutí problému jinam nebo dokonce jeho zhoršení. „V České republice doposud neexistuje ucelená analýza dopadů vyhlašování bezdoplatkových zón. V zásadě ovšem existují 2 možné alternativy pro obyvatele těchto zón. Prvním řešením je zůstat a zdroje na zaplacení bydlení hledat jinde než z dávek. Vzhledem k ekonomické situaci příjemců dávek hmotné nouze a vysokému procentu zadlužení u těchto lidí může dojít k posunu směrem k šedé a černé ekonomice, případně k většímu zadlužení u majitele nemovitosti. Druhou alternativou je odchod jinam, což je výše uvedené přesunutí problému.,“ uvedl David Beňák, ředitel agentury.
I z tohoto důvodu Agentura nepodporuje bezdoplatkové zóny a řešení vidí spíše v systematické, koordinované a dlouhodobé sociální práci s obyvateli vyloučených lokalit. Pokud, podle zástupců Agentury, problém ve Vojanově ulici „doutnal“ více než 10 let, nejde efekt vidět za pár měsíců působení asistentů prevence kriminality. „Je otázkou, proč tito lidé nedosáhnou např. na obecní byt, respektive za jakých okolností by městský byt mohli získat. V začátku by mohlo být ověření výše dluhů vůči městu u těchto osob. Město Liberec pracuje na zlepšení svého systému sociálního bydlení, trpí ovšem nedostatkem bytů, a proto alternativu obyvatelům ulice ve skutečnosti nabídnout nemůže.“, dodal Beňák.
Vojanova ulice patří dlouhodobě mezi místa se silným sociálním zatížením. V oblasti se v těsném sousedství vyskytují hned tři bytové domy, které velmi často slouží jen jako objekty migrujícího sociálního vyloučení. Ty patří podnikatelům Radimu a Alexandru Urbanovi. Navíc domy ve Vojanově ulici slouží často jako „přestupní stanice“, odkud se vyloučené osoby, veskrze čerpající dávky sociální podpory a hmotné nouze, dále stěhují do jiných lokalit Liberce, často do nemovitostí totožného majitele, jako je tomu v případě Radima a Alexandra Urbana, kteří i v Liberci historicky vlastnili a vlastní velice problémové lokality a jsou typickými „obchodníky s chudobou“.
