Liberec nemůže nakládat se svými autobusy a bizarní westernové městečko u Hrádku šlo k zemi. I to jsou výsledky dotační politiky našeho regionu, byť jsou příklady ještě horší. Problém ale není v samotných dotacích, ale v lidech, kteří o nich rozhodují.
České republice se zase jednou směje celé Německo. V zábavném pořadu televize ZDF si jeho tvůrci berou na paškál situaci ve střední Evropě, kde se horlivě bojuje proti „diktátu Bruselu“, ale dotace se dojí a zneužívají ve velkém. Případ českého i maďarského premiéra, kteří se staví do role národních štítů proti Evropské unii a přitom peníze z ní jsou zdrojem jejich pohádkového bohatství, je skutečně absurdní.
U nás, na severu české země, máme dokonce již i – a také kvůli dotacím – obžalovaného hejtmana, který lobboval za od začátku vylhaný projekt, ale který nyní tvrdí, že je to kampaň a že je ten nejslušnější ze slušných. Spousta lidí mu to baští i s navijákem, podobně jako ti ostatní (kterým se zase smějí) zase hrůzou trnou, že Evropská unie chce vyhubit udatný národ český.
Tento týden přinesl dva případy, závažností i rozsahem menší, ale jsou stejně absurdní. Liberec v minulosti získal díky dotaci řadu autobusů. Nemůže s nimi ale nakládat, protože – jak to dle policie vypadá – někdo se na tom dokázal zase jednou pěkně nakrmit. Respektive bývalý management dopravního podniku, kterého v sedle drželi politici skoro ze všech stran. Přičemž všichni moc dobře věděli, co se tam děje a ostouzeni byli ti, kteří na to upozorňovali. A to po dobu deseti let, než přišlo zatýkání.
V Hrádku nad Nisou zase za dotace, tentokrát z kraje, postavil nejen ze solárka vypečený dietolog a kamarád místních politiků bizarní jako že westernové městečko. Daňové poplatníky to stálo přes dva miliony korun, které mu zajistili dietologovi kamarádi z řad krajských i komunálních politiků. Že je celý projekt od začátku nesmysl, bylo přitom jasné každému, stejně jako v případě geotermálního kostela, za který zase lobboval nejslušnější hejtman.
Jsou ale dotace opravdu takové zlo? Ne, nejsou. Principiálně jde o dobrý a solidární nástroj, kterým může bohatá část Evropy pomáhat těm ekonomicky slabším, aby se jí vyrovnali. Stačí se i podívat nedaleko, přes naše hraniční hory. Jen kolik je v zemích bývalé NDR opraveno a postaveno dobrého a krásného. Od infrastruktury, přes nemocnice, památky přírodní i kulturní až po sportoviště. Téměř vždy je u toho nenápadný kovový štítek, že bylo podpořeno fondy EU.
Problém je zcela a zásadně v politicích, kteří dotace spravují a rozhodují o nich. Pokud to budou i nadále takoví, kteří místo věcí potřebných prosazují westernové a geotermální nesmysly, jejichž cílem je jen předražit zakázku a vytáhnout z fondů co nejvíc, bude tu problém vždycky. Ale co čekat v zemi, kde vládne politický kýč a hlavním veřejným tématem politický boj proti 30 let mrtvému režimu nebo se stejně tak neexistujícími hordami nájezdníků řízených z Bruselu.