Na projednávání záměru obnovy lesního koupaliště se před dvěma roky dostavila také jistá paní N. Tato mladá dáma celkem vehementně a místy, dovolím si říci,  až agresivně prosazovala, aby se vana neobnovovala a vzniklo zde spíše menší jezírko s molem, louka a celý areál byl hodně přírodní. Pamatuji si dodnes také na jeden z jejich tehdejších argumentů – aby celé údolí zůstalo klidné a nechodilo sem moc lidí.

Tento argument mě překvapil a musel jsem ho odmítnout. Lesní koupaliště jsme opravovali přece proto, aby tam lidé chodili, koupališť je v Liberci málo a k tomuto místu má mnoho Liberečanů citový vztah.

Letos si paní N. stěžovala znovu. Nejprve, že je večer otevřeno příliš dlouho (max. do 22 hodin), potom že ji ráno vadí hluk od cisteren, které sem mimořádně přivážejí vodu. Paní N. totiž bydlí pár set metrů odtud, v hezkém nízkoenergetickém domku, se zahradou, malým přírodním jezírkem a loukou a hluk ruší její klid. V dalším dopise všem zastupitelům tento týden už přímo napsala, abychom navážení vody zastavili, protože je to podle ní neekologické a mrhání veřejnými penězi.

Zejména mě ale zarazila tato část jejího dopisu: „Nesouhlasím ani s názorem, že pro lidi, kteří o víkendu možná přijdou do areálu koupaliště, je nutná pro osvěžení ta voda. Jistě je to pro děti zklamání, když je vody málo, ale osvěžení už mají lidé cestou lesem.“

Velmi hezké sdělení. Paní N., která bydlí 5 minut odtud, si dá po procházce okolo Lesáku doma sprchu, zacvičí se a pak sedne na terasu a s výhledem na jezírko začne psát o tom, co by ostatním lidem mělo stačit. Už dlouho jsem neviděl tak průzračné a čisté sobectví.

Paní N,. je velká bojovnice, jenže je to hlavně boj za její osobní pohodu, bez ohledu na ostatní. Paní N. bydlí v krásném koutě Liberce, kousek od lesa, s minimální dopravou. Málokdo má takové bydlení. Paní N. ale chce mít ještě pro sebe i okolí bez lidí, tak jak na to byla zvyklá, když se do Liberce před pár lety přestěhovala z Prahy a Lesní koupaliště bylo ještě opuštěnou ruinou.

Nikdo, ani já, nechce, aby se z Lesáku stal lunapark. I proto tam platí zákaz kouření, reprodukované hudby i vstup psům. Chceme místo udržet jako klidné a přírodní, ale také dostupné pro stovky lidí. Hluk z cisteren mě mrzí, bylo to mimořádné opatření v mimořádně suchém roce a hned co jsme zajistili dopravu vody pomocí hadic, cisterny svoji práci ukončily a ani v budoucnu již nebudou potřeba.

Já osobně se většinou koupu v přehradě, mám to cestou z práce, Lesák jsem nedělal pro sebe. Ale ani ale pro paní N., která by si tam ráda občas jen zaskočila ze svého domečku zacvičit na prázdnou louku. Lesák jsme dělali pro dvě seniorky z Hanychova, které mi řekly, že si Vápenku nemůžou dovolit a ptaly se mně, zda bude i nadále vstup zdarma. Pro maminku se třemi dětmi, pro kterou je to díky MHD dostupné přírodní koupání – je hodně lidí, kteří auto zkrátka nemají. Lesák se dělal pro normální lidi, kteří žiji ve stotisícovém městě a chtějí si občas zajít na pěkné místo uprostřed lesů, kde najdou odpočinek od shonu velkého města, zaplavou si nebo se s dětmi namočí ve vodě.

Já nejsem v politice kvůli paní N. a lidem, co to mají v hlavě srovnané jako ona. Lidem, kterým jde zejména o kvalitu jejich vlastního života, o jejich osobní pohodu a prospěch, někdy zahalených do hávu starosti o ekologii, jindy do opojení sportovními výkony, řečí o tom, že se každý musí starat sám o sebe, nebo do vět o svobodě a odpovědnosti k rozpočtu města (to když se vedl boj o hazard).

Já jsem v politice kvůli jiným lidem. Těm, co na lesák dojdou, protože jim to vrací vzpomínky a obnova tohoto místa je těší, protože roky viděli, jak podobná místa v Liberci spíše mizí. Těm, co bydlí na sídlištích a v domech bez zahrad, nemají bazény a je to pro ně možnost strávit příjemné odpoledne v přírodě u vody. Těm, co mají hlouběji do kapsy, i když celý život tvrdě pracovali nebo proto, že se z vlastního nerozumu nebo shody nešťastných náhod dostali do exekuční pasti. Anebo těm, co si jen chtějí udělat po práci pěkný výlet a lesní koupaliště na kraji města jim tuto možnost dává.

Nerozlišuji lidi na bohaté a chudé, ale na ty, kteří myslí v první řadě jen na sebe a pak ty druhé, kteří myslí i na ostatní. S těmi druhými jsme společně založili Změnu pro Liberec a snažíme se změnit naše město k lepšímu.

Takže díky, paní N. Ujasnil jsem si, kde je moje místo a kudy vede moje cesta.

Jan Korytář, Změna pro Liberec