Krutá a znepokojivá vedra, která do běla rozpálenou rukou svírají stále sušší Liberec i celou Evropu, jsou varovným důkazem, nakolik města musí pečovat svůj veřejný prostor. O svou zeleň, o své parky, vodu a její plochy i celou dopravu. Divoké liberální recepty a sny let devadesátých o tom, jak vše zařídí trh, prostě nefungují.
V Liberci se povedlo snížit jízdné a je to rozhodně chvalitebný a moderní krok správným směrem, byť jen zatím předvolební, protože roční jízdenku, která byla suverénně nejdražší v zemi, si kupuje málokdo. I tak je ale podpoře veřejné dopravy zatleskat. Každá úleva od autem zasyceného města, je rozhodně na místě, každá sebemenší snížená hodnota zplodin v rozpáleném centru zpříjemní život všem.
Nebyly bychom v Liberci, kdyby i tento předvolební krok neměl své předvolební konotace. O to, kdo pomohl snížit roční jízdné, se přou hned strany – Změna, ANO i Starostové, přičemž poslední přispěchali s prohlášením, že je to jen a jen jejich práce jako první a nejhlasitější. V Radě města sice nesedí, respektive tam mají „jen“ svého Ivana Langra a jindy se faktu, že jsou tak účastni rozhodování na městě brání, ale když se to jednou hodí, tak je vše jinak. Je třeba si počkat na zápis z jednání rady, aby se ukázalo, kdo má vlastně pravdu. Kdo ji mít nebude, tak si utrhne pořádnou ostudu před voliči..
Město poslední roky více profesionálně přistupuje k péči o zeleň a i to je dobře. Právě současné počasí, které drtí veškerý život a zvedá varovný prst do budoucna, ukazuje, že městská zeleň není jen věc na okrasu a pro potěchu oka a k úlevě pejskům. Má zásadní regulační vliv na teplotu ve městě, pomáhá čistit jeho ovzduší a nestojí tak málo. Žádný trh ani osvícené nejbohatší elity podobné funkce obci nezařídí. To může udělat jen sama, prostřednictvím volených zástupců, kteří budou skutečně pracovat jen pro ni a ne pro ty, kteří jsou zrovna ochotni platit.
O to znepokojivější jsou tvrzení zastupitelů Jaromíra Baxy (LOL!) a Karolíny Hrbkové (Změna pro Liberec) o tom, jak primátor Tibor Batthyány (zvolen a vyhozen z ANO) utahuje v jím předkládaném návrhu územního plánu městské zeleni šrouby. Batthyány s blížícím se koncem mandátu jde investorům na ruku stále víc a víc, což logicky odnáší prostor veřejné zeleně. Soukromý zájem a zisk pár jedinců tak nakonec může pořádně bolet všechny ostatní. Dnešní vedra ukazují, jak moc..
Svou radost z veder na sociálních sítích předvedl i hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj), který by popřel sám sebe, aby se nenavezl do svých konkurentů ze Změny, ke kterým ho sžírá temná a žlučovitá zášť. Upozornil sice, že není z Liberce, ale jinak spolehlivě doporučí, komu a jak nadávat. To když si i on zakritizoval, že na Lesním koupališti není dost vody. Jak ale hbitě poznamenali diskutující: pan hejtman sice není z Liberce, ale svými čachry s lobbisty po benzínových pumpách pomohl Liberec připravit o pár desítek milionů z dotací, za což by bylo koupališť pěkná řádka.
Ale není vše marné ani pod Ještědem. Ukázkou toho, jak jsou samotné obci potřební aktivní občané, je případ Spolku za estetiku veřejného prostoru. Vlastními silami rozpletli až detektivní případ zmizení pomníku světoznámému architektovi Adolfu Loosovi, který v Liberci studoval. Pomník se nacházel ve Voroněžské ulici v centru města a byl důstojnou připomínkou nejen Loose, ale i architektonické tradice města.
Během často buranských a kleptomanií omámených porevolučních let po roce 1989 pomník zmizel, za nezájmu tehdejších vedení měst, což je ostudné a zavrženíhodné. Mladí Liberečáci ze Spolku za estetiku veřejného prostoru ukázali, že není tak nemožné, chybu napravit. Přejme si, aby měli, třeba po těch blížících se volbách, alespoň trochu pravdu.
