Jako pokračování anoncovaného bilančního zpovídání osobností, které se profesionálně věnují boji s korupcí a klientelismem, přinášíme rozhovor asi s nejznámějším českým představitelem této sféry. Tentokrát jsme vyzpovídali Davida Ondráčku, šéfa pražské pobočky mezinárodní organizace Transparency International.
Jak hodnotíte právě končící rok? Byly v něm nějaké momenty, které vzhledem k Vaší práci stály za zaznamenání?
Politicky se u nás překopalo vše, společnost je hodně rozdělená a chybí schopnost se poslouchat a hledat na cokoli shodu. Pozitivně vidím, že zatím není úplně vše možné a lidi se nebojí bouřit a protestovat. To je určitou nadějí do nelehkého období.
Transparency International je u nás i světově nejznámější profesionální organizace, která bojuje s korupcí. Přes to, že korupce není tak žhavým tématem jako například před pěti lety, pořád hýbe společností, což bylo vidět i na letošních volbách. Změnilo se její vnímání u české společnosti?
Korupce byla mnoho let tak dominantní společenské téma, že určitá únava z přívalu kauz se dala čekat. Stalo se to příliš inflační, příliš mnoho evidentních loupežníků se prsilo, že s chlívkem zatočí. Ale tomu ani nelze účinně bránit. Navíc objektivně se řada oblastí i byznys sektorů postupně kultivuje a je tu řada dalších sociálních a ekonomických témat, které však mnohdy s korupcí a fungování státu souvisí. Do džungle se pomalu vrací pravidla, ale džungle to je pořád.
A Transparency mohla být mnohem důslednější, snažím se přemýšlet nad chybami, které děláme i my a měnit je.
Ještě se vraťme k těm letošním volbám, přeci jen dost zamíchaly kartami na politické scéně a de facto zvítězily strany, kterým se říká protestní. Bude to mít na boj s korupcí nějaký vliv nebo je to jen tématem pro politickou sebeprezentaci?
Okamurovci a komunisti a jejich přijetí do salónů posouvá laťku nekompetence níž. Ale Polsko, Maďarsko, ale i Rumunsko, Bulharsko a další země nám ukazují, že ani laťka volně položená na zemi, nemusí ještě být dno.
Ať bude vláda ustanovená jakákoliv, jaké by měla mít priority co se potírání korupce a klientelismu týče?
Povede se boj, aby pod pláštíkem manažerismu nedošlo k útoku na instituce a pilíře právního státu – justici, kontrolní instituce, veřejnoprávní média, univerzity, občanskou společnost. To bude dost dominantní štěpící linie. Jinak mezi prioritami vidím řízení státních a městských firem, kultivaci vztahů s developery, pravidla financování sportu nebo kultivace exekutorské branže.
Ale nakonec čekám koaliční vládu v dnešním složení, kde bude ANO dominantní – ale ze zbylých 6 stran vznikne normální opozice.
Nevnímáte jako problém, že stále více vlivných podnikatelů vstupuje do politiky? Druhý nejbohatší Čech je už jmenován premiérem. Nebo je to naopak dobře, že mohou říci, že hrají s otevřenými kartami?
Babišova dominance a relativní snadnost, jak převálcoval všechny ostatní strany, děsí. Těch rizik je „neúrekom“, abych tak řekl. Ale žijeme v éře určitých politických start-upů, kde podnikatelé chápou politiku jako investiční pokus. Když to nevyjde, relativně malá investice se odepíše. Ale když to vyjde, možnosti jsou nekonečné.
S obměnou politické reprezentace přichází i útok na nevládní sektor, přitom na boj s korupcí se již dlouhé roky v Čechách nedávají téměř žádné peníze (tři miliony korun ročně pro několik organizací, které o ně žádají). Neobáváte se tohoto trendu?
3 milióny jako podpora státu na boj s korupcí (takovou politickou prioritu) je trapný žert. Ale každá organizace musí hledat zdroje všude, podporu u lidí, ukazovat svou smysluplnost, pozitivní dopad – jen vím, jak to je v realitě těžké.
Obecně je a bude sílit snaha vykreslit nevládní sektor jako zbytečný nebo nevládky démonizovat – v řadě zemí je to až velmi křečovité. Ale stát v mnoha oblastech není schopen nic dělat, nemá kapacitu a spoléhá na servis nevládních organizací (sociálních, zdravotních, vzdělávacích, sportovních) – tam je naprosto normální to finančně podporovat. Systémově postavené a důsledné hlídání státu a veřejného sektoru je prostě hodně náročná hra.
Díky za rozhovor
