Ani v čase předvánočním jsme nezapomněli vyzpovídat Jana Šebelku, známého libereckého novináře a spisovatele. A tak i Vy si můžete přečíst jeho názor na aktuální dění v dopravním podniku, kde předseda představenstva v rozporu s radou města poslal podivné firmě zhruba 30 milionů korun nebo co říká stížnostem českých podnikatelů na liberecký úřad práce, který hledá občanům zaměstnání i v Německu.
Minulý týden vyšlo najevo, že předseda představenstva dopravního podniku Pavel Šulc poslal BusLine téměř 30 milionů, v rozporu s Radou města i tím, že členové představenstva chtěli původní usnesení revokovat. Co na to říkáte?
Že to nejde z jeho kapsy a že spěch, s jakým tak učinil, svědčí pravděpodobně o tom, že je na celé transakci nějak zaháčkován. Jak jinak si vysvětlit, že předseda představenstva Dopravního podniku Liberce a Jablonce nad Nisou jde očividně na ruku firmě, která pro DPMLJ provozuje přibližně 40 procent linek, místo toho, aby zuby nehty bránil majetek svého podniku?
Kauza tzv. přiměřeného zisku firmy BusLine se táhne víc než rok a vyvolává několik zásadních otázek. Třeba, jak smlouva mezi DPLMJ a společností BusLine vznikla. V roce 2009 ji bez řádného výběrového řízení podepsal tehdejší primátor Jiří Kittner a jeho náměstek Jiří Veselka. Mohli to udělat? Nevím. Mysleli to dobře? Určitě! Smlouva však bohužel obsahuje nebezpečné ustanovení, podle kterého umožňuje společnosti BusLine si nárokovat tzv. přiměřený zisk. Neptejte se mě, co to ten přiměřený zisk je. Na to by měla dát odpověď další otázka. Město si na ní nechalo vypracovat právní analýzu, která hovoří o něčem jiném, než jak to interpretuje dopravce. Čert aby se v tom vyznal, když se na tom neumí shodnout ani právníci.
Třetí otázka zní, proč si BusLine teprve loni vzpomněl na tuto smlouvu a žádá město o tzv. přiměřený zisk za rok 2015? A čtvrtá, která možná měla stát na místě prvním: Není nejvyšší čas vykopnout předsedu představenstva DPMLJ z jeho křesla a nedat mu na cestu zlatý padák?
Zůstaneme ještě u vztahu BusLine/dopravní podnik. Ty k sobě váže smlouva podepsaná bez výběrového řízení primátorem Kittnerem z roku 2009. Už jste o tom mluvil. BusLine by rád v outsourcingu veřejné dopravy pokračoval, nikoliv však všichni politici. Jak tu spolupráci celkově hodnotíte?
Normálně městskou hromadnou dopravou nejezdím, ale když jsem měl letos v zimě zlomená tři žebra, a musel jsem MHD v Liberci používat, fungovalo to a myslím, že funguje. Autobusy jezdí, tramvaje cinkají a stěrače stírají. V tom problém není. Problém je v politicích, kteří Liberec (Jablonec nad Nisou) v představenstvu DPMLJ zastupují. Zdá se totiž, že některým jde víc o BusLine, než o městskou kasu.
O tom, že něco ve smlouvách města (i Libereckého kraje) se zmíněnou firmou zapáchá, se přesvědčuje každá nová politická garnitura, která přichází po volbách. Ve volebních kampaních se strany a hnutí bijí v prsa, že BusLine vyzmizíkují z mapy kraje, ale brzy zjistí, že to tak jednoduše nepůjde. Jejich předchůdci umetli dopravci cestu tak dokonale, že si s tím nikdo neví rady. Nejen to, občas když sleduji, jak se tento problém primitivně politizuje, mě napadá, jestli skutečně existuje vůle, něco v tomto punktu změnit. Závěr? Někde na začátku podělalo, a my můžeme jen spekulovat o tom, proč a jaké smlouvy byly ve prospěch BusLine podepsány. Je to, jako když šlápnete do lejna a ono se drží na podrážce a zapáchá a zapáchá.
Podnikatelé si stěžují na liberecký Úřad práce, že pomáhá lidem sehnat práci v Německu, kde je po čertech lépe placená. Neměli by si radši zvykat lidem přidávat na mzdách?
Tohle je dobrá otázka! Jen bych si ji dovolil trochu opravit. Nestěžují si podnikatelé, nenašel jsem žádné konkrétní jméno, ale předseda Asociace malých a středník podnikatelů ČR Karel Havlíček. Což samozřejmě na věci nic nemění. Mně je snaha libereckého Úřadu práce sympatická. Domnívám se, že čím víc lidí bude jezdit pracovat do Německa, Švýcarska nebo Rakouska, tím víc pomohou zaměstnancům, kteří zůstanou doma.
Na trhu práce začne, snad konečně, fungovat konkurence, protože ani zahraniční dělníci zaměstnavatelům trn z paty nevytrhnou. Vyprávěl mi u piva jeden známý, že potřebovali do pneuservisu výpomoc na sezónní přezouvací návaly. Na Úřadu práce jim nabídli jen Pákistánce, kteří neuměli nejen česky, ale ani slovo anglicky. Pracovní agentura za ně chtěla na hodinu dvě stě korun. (Kolik by z toho asi dostali kluci tmaví?) „Ty vole,“ rozčiloval se známý, „tolik nemám ani já!“ Nejen proto si myslím, že firmám nezbude nic jiného, než mzdy u nás zvedat. To už zřejmě pochopily zahraniční obchodní řetězce, které lákají nové zaměstnance na platy, které jim mohou například pracovníci České pošty jen tiše závidět.
