Píšeme to skoro po každém zastupitelstvu a skoro po každém zastupitelstvu je to pravda. Vzájemná žárlivost, řevnivost před blížícími se volbami a větší ohled na zájmy velkých podnikatelů a investorů než na vlastní občany jsou smutnou stálicí liberecké politiky. Nebylo tomu jinak ani na včerejším, body nabitém jednání zdejšího zastupitelstva.
V úvodu si přišli postěžovat i pochválit vedení města liberečtí občané. Jednomu se nelíbil přístup oboru náměstka Tomáše Kysely (zvolený za ANO) při opravě Volgogradské a jejího okolí. Je pravda, že tamní čekají na opravu zdejších komunikací jako na smilování již drahně let.
Druhý občan a zástupce občanského sdružení Zbytek, které se snaží zachránit zbytky kdysi rušného dolního centra mezi Sokolovským a „Papírovým“ náměstím ale Tomáše Kyselu a zastupitelku ze Změny Zuzanu Tachovskou, která místním pomáhá při revitalizaci zdejší zeleně a veřejných ploch, zase pochválil a poděkoval jim.
A pak už to začalo…Jedním z prvních bodů, kde vykrystalizovaly názorové i hodnotové rozdíly mezi jednotlivými zastupiteli, byla situace kolem dopravního podniku. Josef Šedlbauer ze Změny opět hájil nutnost změn v orgánech podniku, kde sedí politici až příliš naklonění BusLine, která podle mnohých město sprostě vydírá a účtuje nehorázné sumy na základě podezřelých smluv uzavřených bez výběrového řízení z dob Jiřího Kittnera.
Proti tomu a za zachování statusu quo, který ovšem stojí město desítky milionů ročně navíc, brojili zastupitelé zvolení za ANO (Šulc, Kysela), kteří se sice před volbami tvářili, jak s podobnými smlouvami zametou, ale posléze se velice rychle „zorientovali“. S nimi podobnou basu drží i Starostové pro Liberecký kraj, jejichž motto: smlouva končí už za dva roky, tak ji nechme dojít (přeloženo: a nechme se dál odírat, vždyť to bude jen pár desítek milionů) v podání zastupitelů Starostů Berkiho nebo Hrona, ale lze jen těžko pochopit a vysvětlit to jde snad jen tak, že v minulosti i jejich zástupci šli BusLine na ruku (např. David Václavík při podpisu na pronájem plničky CNG nebo Marek Pieter či Vladimír Mastník na krajské úrovni), až to hezké nebylo. A můžou to popírat, jak chtějí, jejich činy hovoří za vše. Po ovoci poznáte je.
Dalším místem, kde se naplno vybarvil myšlenkový svět jednotlivých zastupitelů, byl problém ve Zborovské ulici, kde v místní oblíbené rokli chce investor (atelier David) postavit činžovní dům. Problém se rozhořel zejména pro návrh investora, který chce oproti původní variantě s výtahem pro auta do rokle ušetřit a rád by příjezdovou cestu k domu přes areál dětského hřiště, které zde bylo vybudované za evropské peníze.
Neuvěřitelný nápad, že si přes hřiště, kde si denně hrají desítky dětí (v rámci vyučování minimálně ze dvou základních škol i školek a v rámci volného času další) budou jezdit desítky aut každý den (je zde sedm bytů, u nichž lze předpokládat větší počet aut s každodenním opakovaným provozem tam a zpět), měl kupodivu své zastánce i na libereckém zastupitelstvu. Byl mezi nimi zejména liberecký primátor Tibor Batthyány (zvolený za ANO) a Michal Hron ze Starostů pro Liberecký kraj a jeho kolega Jiří Šolc. Pro byl i Jaromír Baxa ze Změny. Proti byli především ostatní představitelé Změny, ale také například David Václavík (Starostové), Jan Čulík (exANO), Věra Skřivánková (KSČM) a zejména zástupci místních obyvatel, Alena Dvořáčková a Jaromír Hons.
Posledně jmenovaný je primářem liberecké psychiatrie a dost možná si začal mezi slovutnými libereckými zastupiteli vybírat své další pacienty. Jinak ale dobře rozseknul debatu, když konstatoval, že ho jako rodáka Z Hradce Králové nikdy nepřestane fascinovat, co všechno v Liberci je možné a hlavně: že tohle se prostě dětem nedělá. Tečka. Bod pak naštěstí neprošel, přes snahu primátora Batthyányho, který už mluví autentickým slovníkem médií Syneru, proti němuž před volbami bojoval, zastupitelů Hrona, Šolce i pitvoření se a snahy o zesměšňování Aleny Dvořáčkové ze strany bývalé primátorky Martiny Rosenbergové.
Na řadu přišel i bod výstavby obřího sídliště u muzea, které realizuje Syner a jemuž cestičku umetá opět primátor Batthyány, stavební úřad i tajemník Fadrhonc, který musel odstoupit zřejmě kvůli svému odsouzení za pletichy při veřejných soutěžích z dob svého tajemníkování v Českém Krumlově. Tento postup silně kritizovala Marie Pavlová ze Změny. Změna si ale již předtím na radě vymohla, aby se se ke kontroverzní výstavbě sídliště vyjádřil i magistrát a památkáři, které na jaře stavební úřad prostě obešel, zákon nezákon. Takže vše bude mít ještě pokračování.
Ostrá hádka mezi vedením města a zástupci většinového vlastníka teplárny (město má jen 30%) přišla na pořadí poté. Vedla až tak daleko, že se obě strany nařkly z toho, že si vymýšlí a zástupci města se dokonce nechali slyšet, že pokud bude vyjednávač většinového vlastníka teplárny (MVV) Jiří Koptík nadále takto lhát zastupitelům, odmítají s ním do budoucna jednat a požádají o změnu v jednacím týmu.
V tomto bodě lze říci, že koalice Změny a aspoň části ANO funguje. Po mnoha a mnoha letech, kdy byla teplárna privatizována a zvykla si dělat, co chtěla, se začalo město snažit a vyjednávat pro občany lepší ceny. Ty za vlád ODS, Starostů a ČSSD vyrostly na neuvěřitelných 900 Kč za gigajoul. Město ji donutilo snížit cenu na 672 Kč za gigajoul, ale chce jít až na 550 Kč. To je jádro sporu a snaha naráží na ziskuchtivost teplárny, která si skutečně zvykla, že jí na nehorázné navyšování cen v Liberci politici za posledních 15 let nic neříkali. Spor tedy bude ještě hořet dál.
Janu Korytářovi ze Změny se nepodařilo prosadit vytvoření fondu pro památky a památkové zóny, který měly pomoci lidem bydlícím v takových zónách jako pomoc, třeba pro dotací podpořenou citlivou rekonstrukci svých objektů. Takový požadavek vyplynul například z veřejného projednání s občany Liebiegova městečka před prázdninami. Veřejné projednání a vyřešení námitek místních je nutné kritérium i proto, aby zóna byla vyhlášena památkovou.
Proto překvapil postoj opozice, konkrétně Starostů pro Liberecký kraj, kteří jsou sice pro vyhlášení např. Liebiegova městečka památkovou zónu, účastnili se veřejného projednání (Květa Vinklátová), ale pro vznik fondu, který by podal místním pomocnou ruku, nebyli. pro mnohé z těžko pochopitelných ideologických nebo předvolebních důvodů. Možná to je opravdu blížícími se volbami a neochotou pomoci politickým konkurentům k nějakým zásluhám. Bod byl stažen a bude se ještě ale projednávat.
Podobně politicky byl zaříznut i další návrh Jana Korytáře na výkup hráze oblíbeného veseckého rybníka Teichmühle. Město chce hráz „Tajchu“ proto, aby zcelilo pozemky, které zde má a začalo, třeba za pomocí dotací, s revitalizací místa, na které minulé vlády celkem kašlaly. Jenže to by asi Změně přineslo body u místních, tak to opozice ani zastupitelé za ANO, znovu nepodpořili.
Proti byli i Starostové, kteří ale následně chtěli podpořit věcně ušlechtilý návrh svého zastupitele Jana Marka na výkup lesa u Kunratické. U svých kolegů naštěstí nenarazil na podobně dětinské chování a byl schválen záměr výkupu, o prodeji se bude hlasovat příště. Tak aspoň na Kunratické budou mít třeba to, co nemůžou mít ve Vesci. Ale Jan Korytář se nechal slyšet, že návrh na výkup hráze předloží znovu, tak to možná dopadne vůbec dobře.
Schváleno bylo i refinancování městského dluhu, kde mnozí zastupitelé Janu Korytářovi vyčítají, že si ponechal v manévrování 50 milionů na příští rok, které mohly být splaceny již nyní. Ekonomický náměstek na to kontroval, že peníze mohou být splaceny kdykoliv a stále platí, že do roku 2025 bude splacena jedna miliarda dluhu ze dvou, který zůstal po vládách ODS. Navíc je fakt, že se díky tomuto vyjednávání (začal s ním již Korytářův předchůdce ve funkci Šolc) podařilo ušetřit na dluhu města 300 milionů korun, což je dobrá zpráva i důvod, proč bylo nakonec refinancování schváleno.
Na závěr se řešily věci kolem tajemníka Fadrhonce, který v pondělí podal rezignaci, zřejmě v souvislosti se svým odsouzením za pletichy při veřejných soutěžích, kterých se svými kumpány dopouštěl dle soudu v Českém Krumlově. Ukončila se tak trapná situace, kdy třetí největší české město vedl člověk s takovým renomé jen kvůli tomu, že měl zastání u primátora Tibora Batthyányho i zdejší šedé zóny. Odsouzen pravomocně ještě není, ale zřejmě to čeká a tak odešel radši sám než by musel být vyhozen.
Na jeho místo, byť jen pro řadu konkrétních věcí, Batthyány povolal Jaroslava Sopouška, „protikorupčního odborníka“, který na radnici přišel v době kosmetických protikorupčních změn. Ten sice nic moc protikorupčního nepředvedl, ale pan primátor ho tam chce. Asi ví proč. Stejně jako ví, kolik platí svému poradci pro územní plán, kterého si jako svého kamaráda přivedl na úřad, bez výběrka a na dohodu práce (možná aby to tak nebylo tak vidět), kontroverzní Batthyányho šéf kanceláře Petr Neuhäuser. Kolik mu město vyplácí a za co se zastupitelé zatím nedozvěděli, ale zažádáno je.
Zastupitelstvo, nad kterým opět panovala pachuť ješitnosti a vlastních zájmů před těmi pro občany, skončilo něco před půl desátou a trvalo o něco méně než šest hodin. Výživných ale až až.
