Česká demokracie, tak jak ji známe, pomalu končí. Přichází doba silných mužů, líbivých slov a razantních řešení. Pochopili to i ti, kteří tento v lecčem nezdravý trend zprvu kritizovali, aby se v rámci vlastní politické záchrany, stali jeho vlastním nositelem. Nikde to není snad vidět více než v Libereckém kraji.
Zatímco před deseti lety vrcholila doba kmotrů, tedy zákulisních hráčů, kteří ovládali velké i menší české strany, dnes jsou na programu dne úspěšní podnikatelé, často přímo miliardáři, kteří neváhají vzít situaci v zemi do svých rukou a chtějí začít dělat pořádek. Kdo trošku sleduje politické dění i za našimi hraničními horami, ten ví, že nás tento trend neposouvá na západ, ale na východ, směrem k Ukrajině a Moldávii.
Po Vítu Bártovi a Tomiu Okamurovi převzal kormidlo nových časů Andrej Babiš, který se jeví být suverénem nadcházejících voleb. Nekonečné moře prostředků, které jde zejména z jeho byznysu se státem a obřího a flagrantního střetu zájmů, ve kterém od svého vstupu do politiky je, mu umožňuje vytrvalou masáž nespokojených davů a s ní i rostoucí preference.
Čím více média Babiše korunují za vítěze voleb, tím více mu nadbíhají i ostatní strany, ač to neradi přiznávají. Nejnověji komunisté, kteří už téměř rezignovali na levicový program a stále více mávají populistickými národoveckými vlajkami, ale i například i hnutí STAN, které dlouho se snažilo být opozicí nové éře oligarchů a záchrannou brzdou klasické parlamentní demokracie.
Jenomže po jejich trapném sňatku a rychlém rozvodu s Lidovci reálně hrozilo, že navždy opustí vody celorepublikové politiky. Proto vsadili na severu oblíbenou tvář zdejšího úspěšného podnikatele a miliardáře Dalibora Dědka, kterého místní média blahořečí asi tak, jako jejich předchůdci z 50. let Velkého kormidelníka Josefa Vissarionoviče.
Jenže ouvej. Dalibor Dědek se zdá být stejného naturelu i stejné touhy po razantních slovech i řešeních jako Babiš a dokonce prohlásil, že chce být spojnicí mezi Babišem a Starosty. Těm se tak nejspíš přihodí, že sehrají, a to kvůli vlastní záchraně a korytům, roli užitečných idiotů. Místo stráže parlamentarismu se stanou žoldáky oligarchů v boji proti němu.
A kýčovitá kampaň „Hledáme slušný“ (po kolikáté už?), kterou s Daliborem Dědkem spouští Starostové v Libereckém kraji v čele s Markem Pieterem a Martinem Půtou s jejich korupčními skandály, už snad ani nestojí za komentář. Jak je to celé trapné.
V souvislosti s odumíráním klasické parlamentní demokracie, jsou stále více zpochybňovány i pilíře demokratického státu, tedy nezávislí vyšetřovatelé, státní zástupci i soudy. Je to nebezpečný trend, to zcela pravdivě a bez pardonu popsal ve veřejnoprávní televizi i lídr Starostů Jan Farský. Zároveň si tím, ale nasadil korunu krále pokrytců.
Byl to v krajských volbách právě jeho kolega a stranický soudruh Martin Půta, který si na ublížené pohádce o spiknutí a zmanipulované policii z velké části postavil (a po čertech úspěšnou) kampaň. Ostatně i Dalibor Dědek, čerstvé eso Starostů, do médií prohlašuje, že to na Půtu ušili. Což je dost závažné tvrzení a de facto obviňuje státní zástupce i detektivy protikorupční policie z korupčního a zmanipulovaného jednání. Má proto nějaké důkazy?
Nemá a mít nebude, samozřejmě. Stejně jako je neměl a nemá Půta sám. Stačí to ale dostatečně dlouho opakovat. Staví se tím ale do stejné roviny jako dnes Andrej Babiš, který křičí, že je to účelovka a kampaň. Jenom tím (Starostové) říkají: Váš miliardář to říkat nemůže, náš ano…
Samozřejmě je to nebezpečný trend u obou případů a ostatně u každého politika, který toto tvrdí. To, že to dokáží vnutit voličům a ještě na tom získat, je ale ještě nebezpečnější. Je to závan nových časů, kde pravda ani evidentní důkazy (ať to jsou Půtovy schůzky na benzínkách nebo Babišovo vyvádění firmy kvůli dotacím z holdingu) nemusí a nebudou nic znamenat. Nerozhoduje spravedlnost a fakta. Rozhoduje to, kdo přesvědčí lid. Spíše kdo z něj udělá větší stádo.
