Požádali jsme o rozhovor Janusze Konieczneho z Nadačního fondu proti korupci, který již roky podporuje boj proti korupci a investigativní práci na rozkrývání jednotlivých kauz. Bavili jsme se spolu o whistleblowerech, o tom, jaká je situace u nás a jinde ve světě, o fenoménu ANO a jeho údajnému vztahu s podobnými organizacemi, o tom jak je těžké na protikorupční aktivity shánět prostředky i o tom, proč je to důležité.

Jak dlouho pracujete v Nadačním fondu proti korupci a co Vás k tomu přivedlo?

V Nadačním fondu proti korupci pracuji od roku 2011. Z principu nesnáším bezmocnost a pouhé pozorování nespravedlnosti. Přesvědčil jsem se, že aktivně lze věci měnit k lepšímu a není to věc nějakého idealismu či naivity. V rámci fondu se zabývám zkoumáním závažných kauz – přípravou podkladů pro policii, obranou těch, co na tyto případy upozornili či prosazováním důležitých protikorupčních opatření. 

Proč a kým byl fond založen a koho podporuje?

Zakladatelé nadačního fondu (Karel Janeček, Stanislav Bernard, Jan Kraus, Karel Randák a Tomáš Sedláček) jednoduše chtěli učinit něco, co má hluboký smysl a pomůže omezit rozkrádání veřejných peněz. Navíc zde byla určitá bariéra mezi veřejnosti a státními úřady, kterým lidé nezřídka nedůvěřovali anebo zkrátka nevěděli, jak postupovat, pokud jsou svědky různých nekalostí a malérů. Rozhodně netvrdím, že teď již tento problém není, ale z pozice nezávisle instituce se snažíme spolupracovat s těmi, co rovněž nechtějí nečinně přihlížet, pokud se v jejich okolí nesmyslně rozhazují veřejné peníze.

Myslíte si, že má cenu podporovat i podobné aktivity v regionech nebo je lepší se zaměřit na větší celostátní kauzy?

Primárně řešíme kauzy, ve kterých vznikne škoda minimálně v řádech desítek milionů Kč. Často jsou to ovšem miliardové kauzy ve státních podnicích, u IT zakázek či ve zdravotnictví. Přesto u některých případů jde jednoduše o princip a pamatuji si dokonce na trestní oznámení u zakázky v hodnotě 1 milionu Kč. Tehdy město zaplatilo za jednoduchou garáž trojnásobně vyšší cenu, než bylo obvyklé a ještě pranýřovalo osobu, která na to upozornila. Běžným občanům určitě doporučuji, aby se nejdříve zabývali komunální politikou, nebáli se komunikovat s politiky a pokusili se je rozlišovat podle důvěryhodnosti.

Kdekoho možná napadne, že není na to zkrátka čas, jelikož ho věnují pouze práci a své rodině. Naopak veřejná aktivita je přirozená součást života. Znám spoustu osob, které plnohodnotně vychovávají děti, věnuji se práci a přitom jsou nebývalí aktivní, čímž pomáhají ušetřit veřejné peníze a změnit své nejbližší prostředí. Navíc nelze k tomu přistupovat jako povinnost, ale jako něco, co člověka pohání napřed.

Pravidelně podporujete lidi, kteří vystoupí proti korupci, například whistleblowery. Jak je to s ochotou postavit se klientelismu a korupci u nás? Proč se to pořád bere jako „práskání“?

Uvedu konkrétní příklad. Oznamovatel dodá policii důkazy o tom, že ze stavebních materiálů určených na stavbu předraženého městského stadionu si starosta tajně postaví dům. Zkrátka některá nákladní auta nedorazí na stadion, ale na stavební parcelu starosty, ačkoliv evidováno bude vše jinak. Po následném zákroku policie bude část veřejnosti vyčítat oznamovateli, že město možná bude muset vracet dotace na stavbu městského stadionu. Rázem ho pojmenuji práskačem. Dokonce někdo přijde s tvrzením, že tyto krádeže jsou běžnou součásti života. Netrvá dlouho a „konečně“ zazní dávné pořekadlo „Kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu.“ Je to ovšem omyl pánové a dámy. Jde to bez těch zlodějen a hlavně se to všem vyplatí.

U nás jsou neustále zaváděné různé kontrolní mechanismy a to dokonce ve vztahu k těm, co kontrolují. Například ve Skandinávií tomu tak není, míra krádeží a podvodů je mnohem menší a ten, kdo upozorní na nekalosti je hrdinou, nikoliv práskačem. U nás se situace pomaličku zlepšuje, nicméně opravdu velice pomalu a snažíme se tudíž i v tomto ohledu osvětově působit na společnost a tyto odvážné oznamovatele (whistleblowery) podporovat a odměňovat.

Při nedávné vládní krizi byly terčem kritiky některé organizace, Vaší nevyjímaje, že prý se dostatečně nevyjadřují ke kauzám Andreje Babiše. Jaký je na to Váš názor?

S tímto tvrzením přišel bývalý mluvčí politické strany a jeden ze spolupracovníků expremiéra Petra Nečase. Několik podobných článků napsal na stránkách s anonymním financováním. Je to samozřejmě naprostý nesmysl a snažím se vždycky vysvětlovat, že zveřejněné informace je nezbytné posuzovat podle důvěryhodnosti. Zrovna nedávno byla v prestižní novinářské ceně oceněna série analýz Pavučiny byznysu Andreje Babiše, jejíž realizaci jsme financovali. Kromě toho jsme ocenili a podpořili někdejšího prvního náměstka Andreje Babiše Lukáše Wagenknechta, který musel odejít z Ministerstva financí, ačkoliv se zachoval statečně, upozornil na kauzy a ušetřil mnoho veřejných peněz.

Analogicky tomu bylo u další teď již bývalé zaměstnankyně Ministerstva financí Martina Uhrinové, která upozornila na podezřelé okolnosti v kauze Čapího hnízda. Věnovali jsme rovněž více jak 1 milion Kč portálu Neovlivni.cz na kauzy týkající se hlavních mocenských skupin v zemi – mimo jiné Andreje Babiše. Na svých stránkách jsme pak i zveřejnili poměrně obšírnou tabulku různých kauz, kterými jsme se aktivně zabývali a figurovalo v nich Hnutí ANO. Věnujeme se zkrátka jednotlivým případům bez ohledu na to, koho se týkají a občas se různé mocenské skupiny snaží na nás útočit tím, že tvrdí, že nějaká straně či hnutí je více pod tlakem různých malérů a někdo méně, ačkoliv je to samozřejmě nesmysl.

Je těžké shánět na aktivity, které provozujete i financujete prostředky? Mění se nějak doba?

S postupem času se veřejnost učí přispívat na veřejně prospěšné účely a stejně tak i firmy se čím dál více věnují společenské odpovědnosti, kdy podporují záslužné projekty. Máme ovšem striktně daná pravidla ohledně toho, které prostředky lze přijmout. Stačí jedno naše škoprtnutí, a rovnou ztratíme důvěryhodnost a tedy i financování. To si zkrátka nemůžeme dovolit. Teoreticky by tyto dary měly být jakýmsi vysvědčením vlastní práce a posouzením důvěryhodnosti. Je to pochopitelně velice zavazující, když někteří lidé posílají měsíčně několik stovek korun již několik let. Ovšem nejvíce na činnost fondu přispívá Karel Janeček. Donátoři nadačního fondu v každém případě dobře vědí, že nemohou svými dary nijak ovlivňovat výstupy fondu a zároveň pracovníci fondu jsou připraveni každý svůj krok obhájit a doložit.

Co plánujete do budoucna?

Pokračujeme v nekompromisním zkoumání závažných kauz a zároveň budeme tlačit na přijetí důležitých protikorupčních změn – v Parlamentu je to zkrátka neustála přetahovaná. Zároveň jsme začali pro města zpracovávat investigativní průzkumy nelegálního hazardu a plánujeme rovněž osvětové akce.