O tom, zda nastane změna v tom, jak funguje liberecké politika, se bude možné přesvědčit na červnovém jednání městského zastupitelstva. Scénáře jsou možné v zásadě dva.
Jeden je ten, že vše bude pokračovat jako doposud. K jednotlivým bodům budou sáhodlouhé diskuse, kontroverzní materiály nebudou předjednané a zastupitelstvo bude končit v pozdních hodinách. Radikální vyjádření, návraty do minulosti, osobní invektivy. Bude to odrazem neschopnosti se domluvit, bez čehož úspěšnou politiku dělat nelze. Existuje zde přitom reálná síla na obou stranách, že materiály té druhé sestřelí. V různých bodech povede dělicí čára různě, již dávno to není boj opozice/koalice.
Je možný ale také druhý scénář a to ten, že hlavní hráči budou muset každý v něčem ustoupit a umožnit druhé straně schválení jejich priorit. Nepůjde přitom o žádné akademické cvičení a o žádné marginální body, ale zejména o změnu regulace hazardu a koupi libereckého zámku. Témata, která rozdělují libereckou politickou scénu.
Změně pro Liberec se před půl rokem podařilo těsnou většinou dvaceti hlasů prosadit nulovou toleranci hazardu, což je cenné, ale také velmi těsné vítězství. Posun z cca osmi desítek heren na nulu. Dlouhodobě zde ale existuje snaha tuto vyhlášku zrušit a nahradit jinou. Na předminulém zastupitelstvu chyběl jeden či dva hlasy a již mohlo být vše jinak. Osobně si myslím, že jediná rozumná cesta je cesta kompromisu, kdy bude v Liberci omezený počet jednotek kasin s živou hrou a na tomto řešení bude panovat širší shoda, která bude pojistkou pro obě strany, že zde nedojde k nějakému překvapení v budoucnu. Za mě osobně je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše, který může každou chvíli odletět.
Omezení na jednotky kasin by mělo znepřístupnit hazard nejvíce ohroženým skupinám hráčů, z města by zmizela absolutní většina heren a konec konců by tento stav znamenal i desítky milionů korun do městského rozpočtu i v dalších letech. Toto řešení není ideální, ale jsem schopen ho respektovat jako jediný aktuálně dojednatelný kompromis. Důležitým krokem, který Změně vytvořil dobrou vyjednávací pozici, přitom bylo schválení nulové tolerance, bez ní bychom se dnes dohadovali pouze o snižování počtu heren, nikoliv o minimálních počtech kasin s tzv. živou hrou.
Pokud ale má ústupek udělat jedna strana, musí to fungovat i obráceně. Na druhé misce vah bude proto koupě roky prázdného libereckého zámku. Máme možnost ho znovu otevřít pro veřejnost, může se stát turistickým magnetem, jeho park chceme otevřít veřejnosti, mohla by zde vzniknout jak stálá výstava skla a bižuterie, tak i expozice věnovaná česko-německým vztahům. Změna má sama ale jen 12 zastupitelů a to na prosazení tohoto záměru nestačí. Nechci věnovat svůj čas nekonečným bojům, je potřeba začít dělat dohody, někdy i těžké dohody, kde každá ze stran bude muset v něčem slevit ze svých požadavků, ale stále mi to přijde lepší, než pokračující zákopová válka.
Řekl jsem po minulých krajských volbách, že Změna musí změnit svou politiku. Přestat bojovat a začít více spolupracovat. O potřebné změně našeho kurzu jsem přesvědčen čím dál více. Pouze pochopení toho, že druhá strana má také své hodnoty, zájmy a priority a že se můžeme dohodnout, může ve výsledku vést k tomu, že budeme více společně pracovat pro město a prospěch z toho budou mít všichni občané.
Jan Korytář
Náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace
