Krize liberecké politiky se prohlubuje a má několik příčin. Svou vinu na ní má každá ze stran, každá trochu jinak a každá trochu stejně jako její konkurenti.
Málo kdy se vidí, aby primátor rozpustil zastupitelstvo, které neprojednalo ani jeden ze svých bodů. To se v tomto týdnu stalo v Liberci. Zastupitelstvo sice trvalo pět hodin, ale stačil se schválit jen program a proběhla diskuse občanů. Těžko říci, zda za to může nervová labilita primátora Tibora Batthyányho či obava o osud Jiřího Kittnera v Severočeské vodárenské společnosti (který kde hlídá víme čí stavební zájmy), ale pokud například opoziční Starostové mluví o tom, že je to minimálně bezprecedentní, tak mají svatou pravdu.
Že byl primátor otrávený, bylo znát, ale může si za to sám, příčinou nejagresivnější diskuse na zastupitelstvu bylo vystoupení přátel jeho pravé ruky Petra Neuhäusera, kteří předstírají občanský aktivismus a skrze své klientelistické vazby právě na kancelář primátora zkouší zničit liberecký punkový klub, který ve městě tvoří kulturu drahně let.
A pokud se některý zastupitel (v tomto případě Jaromír Baxa ze Změny) ptá, zda jeden z těchto nově probuzených „občanských aktivistů“ je ten samý bývalý úředník, díky jehož kšeftům krvácela městská kasa po milionech, tak je to nejen svaté právo onoho zastupitele, ale dokonce povinnost, pokud se má rozhodovat, zda takovému člověku bezplatně vypůjčit městské pozemky. Moralizování které u toho předváděl primátor, ODS či tradičně Starostové je stejně trapné jako falešné. Všichni ví, s kým mají tu čest a kdo v kauze lže.
Ono až povýšenecké chování Starostů pro Liberecký kraj (mezi nimiž nechybí inteligentní a pracovití lidé) je už jednou stálo místo v radě města,když po volbách otrávili ostatní strany na tolik, že ty se pak dohodly bez nich. Dnes to zase vypadá, že budou udržovat stav rozhádané koalice až do voleb, protože doufají, že jim to, jakožto opozici, zaručí nejlepší výsledek. Odpovědnost se jim převzít nechce. Z hlediska politické strategie pochopitelné, z hlediska města špatné.
Možná to tedy vypadá,že rozhádané koaliční strany – Změna a exANO si nakonec spolu zbudou až do voleb. Změna doplácí na svůj „radikalismus“, tedy na skutečnost, že jde o lidi, kteří se vyloženě postavili čelem vůči zdejší betonově šedé zóně politiky. A na to ostatní neradi slyší, protože se s ní více či méně zástupci všech stran, od ODS a komunistů po Starosty, za ty roky svezli a mnozí svézt ještě chtějí. Dvacet let starý kabát se sundává těžko.
Oproti tomu exANO, tedy alespoň část kolem primátora, který pomalu nedělá nic jiného, než že hledá svá budoucí zaměstnání, jasně ukazuje, proč kdo šel do politiky a že ta byla pro leckoho záchranou. Kdyby šlo jen o jejich soukromé osudy, tak budiž, ale trápí se s nimi celý Liberec. Kdo například v posledních dnech musel trpět jízdu autem v Liberci, tak na vlastní kůži poznal jak náměstek z exANO Tomáš Kysela svůj rezort absolutně nezvládá. Jestli kdy měl být některý náměstek odvolán pro neschopnost, tak Kysela a na to na hodinu.
Za zmínku stojí ještě ukřivděná ODS, která (nejvíce v osobách Jiřího Kittnera a Ondřeje Červinky) nemůže unést, že ji lidé vymetli za radnice, kterou málem díky svým klientelistickým vazbám poslali ke dnu. Můžou si za to sami, ale nezměnilo je to ani o píď. Jestli dnes Červinka teatrálně vykřikuje o odvolání náměstkyně Karolíny Hrbkové na základě lží svých pochybných kamarádů (kdy i on ví, nakolik lžou), je to už jen štěkání ratlíků. Jiří Kittner by zase rád zpátky na radnici a generálkou mu mají být parlamentní volby. Bude to bolet. Lidé zase tak krátkou paměť nemají a té betonové špíny bylo opravdu hodně.
Liberecká radnice je v politické krizi. I tento týden to znovu a více než kdy jindy ukázal. To ale patří k demokracii a rozhodně není správné vzdychat po časech, kdy zastupitelstva jela jako po másle, za hodinu bylo odmáváno a šlo se domů. Firmy spojené s politiky bohatly, v novinách se řešil hokej a jarní kvítí. Podobný scénář je dnes na kraji (jak ne moc chytře ukazuje krajská náměstkyně Květa Vinklátová ze Starostů), jen v jeho čele sedí hejtman obviněný z korupce a kolem miliardových zakázek je podivností jako máku.
Kam tyhle idylky vedou, víme všichni. Nyní i to, že ne každý, kdo bojuje s korupční hydrou, myslí svůj boj vážně a kdo se může dostat do politiky díky mediální popularitě svých šéfů. Občanovi tak zbývá jediné, pravdivé kritérium: výsledky práce. Účtovat se bude už za rok a půl.
