Dnes už asi nenajdeme pamětníka. Před 83 lety se psal rok 1933 a vrcholila světová hospodářská krize. Na Liberecku stály i ty největší textilky a čeští a němečtí dělníci táhli za jeden provaz. Až při příštích parlamentních volbách dali němečtí soudruzi svůj hlas novému hráči, K. Henleinovi, který sliboval to, co dával dělníkům v Německu Hitler – práci a národnostní uvědomění…

Pořád jsme ale na počátku roku 1933. V Liberci a okolí je obrovská nezaměstnanost, hlad a revoluční odhodlání do toho jít. Všude kolem ve světě se scházejí nezaměstnaní na tzv. hladových kongresech. Není tomu jinak ani v Liberci 2.března 1933, kde takto revolučně naladěných dělníků bez práce se sešlo 10.000, v Rumburku 6.000. (Čerpáno z německých komunistických novin Vörworts vycházejících v ČSR).

Hladový pochod do Liberce začal už o den dříve. Dělníci z oblasti Nového Města pod Smrkem došli  až do Raspenavy, kde přečkali noc a ráno se spojili s dalšími nezaměstnanými z Frýdlantska na společné cestě do Liberce. Další masy dělníků mířily do metropole severu z Jablonecka, Semilska, z Andělské hory, Kryštofova údolí, Machnína, z oblasti Podještědí, Vratislavic  a Hodkovic. Všude na ně čekala policie a nepouštěla je do centra. Přesto se v ulicích Liberce shromáždilo tisíce demonstrantů a řečnilo se přímo v ulicích. Ve Felberově ulici i v Široké, před okny krajského soudu, před německým konzulátem pod bývalým Skloexportem.

Všechna liberecká náměstí byla obsažena četnictvem. Kdo chtěl projít musel se legitimovat. Policie a četnictvo postupovali velmi tvrdě, ale s ohledem na velký počet demonstrantů a jejich rozhořčené vystupování se tehdejší silové složky vystříhaly použít krajních prostředků a nedošlo k žádným výstřelům ani z jedné ze zúčastněných stran.

Hladový kongres v Liberci ukázal na neudržitelnost politiky československé vlády vůči pracujícím žijícím v Sudetech, kde národnostní politika, protěžující český kapitál oproti německému, byla i jednou z příčin, že většina obyvatel Sudet německé národnosti se radikalizovala  ve prospěch K. Henleina a jeho programu odtržení Sudet od ČSR.

Vláda ČSR v roce 1933 nepochopila varování a sílu demonstrace nezaměstnaných a možná právě zde byl počátek onoho zla, které v říjnu roku 1938 vedlo  k odtržení Sudet od zbytku republiky a ke ztrátě obyvatel, což po prohrané válce v roce 1945 na dlouhá léta ovlivnilo hospodářský vývoj ČSR i aglomeraci severu Čech, Sudet, kde dnes žijeme.

Egon Wiener