Články a diskuse pod nimi nejen na tomto webu, ale i jinde, jsou pro politika dobrým zdrojem informací i zpětné vazby. Chci zde souhrnně reagovat na některé diskutující, jejichž cíle jsou dlouhodobě konstantní – dehonestovat Změnu a její představitele, pokusit se rozložit koalici nebo podsunout voličům Změny, že je zradila.
Tak se na to trochu podíváme. Názory, které se opakují, jsou zhruba tyto:
Názor č. 1 – Změna neumí vládnout, umí pracovat jen v opozici
Aha. Až na drobný fakt, že jsme v dobře fungující koalici na městě už téměř dva roky a veškeré pokusy opozice, zejména Starostů, o změnu tohoto stavu, nepadají na úrodnou půdu a končí nezdarem. Změna umí pracovat jak v opozici, tak v koalici, ale v koalici je to o dost smysluplnější. Víme i o aktuálních plánech Půtových SLK na možné změny po krajských volbách, ale jsme schopni se jim účinně bránit. Neumíme a ani nechceme vládnout s každým. Jak se zastánci starých pořádků, tak s některými hochy z menších měst našeho kraje, kterým moc a sláva stouply do hlav až natolik, že někteří z nich zapomněli na slušné vychování i předvolební sliby.
Názor č. 2 – Změna je málo razantní, slevuje ze svých ideálů, zradila voliče
Věřím, že většina rozumných voličů pochopí, že když máme 25% hlasů, že nemůžeme hned prosadit všechno. Ze svých ideálů jsme nic neslevili, z razance jsme ale ubrali, už nejsme v opozici. Voliče jsme nezradili, to nám ale konec konců řeknou podzimní krajské volby. Jen jsme se naučili používat jiné metody práce, cílem není být razantní za každou cenu, cílem je změnit naše město. To, co bylo efektivní v opozici, by bylo kontraproduktivní v koalici.
Názor č. 3 – Změna je příliš měkká a naivní
Jedni nás kritizují, že jsme příliš tvrdí, útoční a agresivní, nesnášenliví, a druzí že jsme příliš měkcí, naivní a hodní. A co já na to? Já na to nic. Myslím, že Změna není ani slabá a naivní, ani příliš extrémní a útočná. Vlastně to ani řešit nechci, mě zajímají výsledky, které budeme moci ukázat v roce 2018, až budeme skládat účty, našim voličům. A tady postupujeme podle tradičního modelu – první rok přebírání úřadu a agendy, druhý rok příprava projektů, třetí a čtvrtý rok jejich realizace a viditelné výsledky pro voliče. Všechno má svůj čas…
Názor č. 4 – Změna mohla prosadit nezvolení Kittnera do SVS, má v radě města většinu.
Při povolebních vyjednáváních, když hrozilo, že Změna skončí v opozici, jsem nejen souhlasil s tím, že neobsadíme post primátora, ale také sám po nedobré zkušenosti s praktikami Martina Půty v zacházení se slabším koaličním partnerem navrhl pravidlo, že i když bude obsazení rady města 5:4 v náš prospěch, nikdy nevyužijeme možnosti koaličního partnera přehlasovat, pokud se alespoň jeden hlas nepřidá na naši stranu. Toto pravidlo držíme jako džentlmenskou dohodu, která vypadá jen na první pohled jako výraz slabosti a nevýhodný postup. Naopak tento postup je výrazem našeho sebevědomí a partnerského přístupu, který vytváří dobrý rámec pro fungování koalice a řešení různých sporů a problémů. Bylo by lehké využít převahu 5 hlasů, ale byla by to cesta do pekel, resp. cesta k rozpadu koalice. Takovou radost nechci nikomu udělat. Ano, pak se může stát, že nestačíme na problém „Kittner“. Ale Změna není v politice primárně proto, aby stále bojovala s ODS a Kittnerem, tam už jsme toho většinu vybojovali. My jsme v politice proto, abychom změnili naše město, a to se nám postupně daří.
Názor č. 5 – Změna ztrácí voliče, skončí dříve nebo později – to si v různých diskusích čtu už několik let, zejména před volbami. Vždy mě napadne rčení o tom, jak je přání otcem myšlenky. A realita? V komunálních volbách v Liberci stále posilujeme, v krajských jsme v průzkumech aktuálně na třetím místě, za KSČM a ANO, ale nově již před Starosty, aktuálně se 14,1%. Začali jsme se rozšiřovat úspěšně i do dalších měst. Já osobně jsem si vědom chyb, které v minulosti udělala např. SOS či jiné podobné menší strany a myslím, že máme dobrý plán, jak se jim vyhnout a jak ze Změny postupně udělat úspěšnou, etablovanou a stabilizovanou politickou sílu, vzniklou zezdola a jinou, než zavedené politické strany.
Názor č. 6 – Změna nemá výsledky. Ale má – zastavili jsme rozprodej majetku, vzniká nový územní plán, zlevnili jsme splácení dluhu, připravili detailní rozpočtový výhled, získali několik prvních desítek milionů dotací, odstavili jsme ODS a na ní navázané struktury od moci, již téměř dva roky ukazujeme, že umíme vládnout a být dobrým koaličním partnerem, zahájili jsme obnovu prvních hřišť a parků, připravili jsme dobrou strategii na využití peněz z IPRÚ a prosadili, že půjdou víceméně jen do veřejného majetku a na veřejně-prospěšné účely. Splácíme dluhy, které jsme nezpůsobili, zapojujeme město do evropských projektů. Nejsou ale jen úspěchy, už jsme taky udělali několik zbytečných chyb, někde hrajeme „vysokou hru“, která se může jevit jako nezodpovědná. Hlavní výsledky ale přijdou v roce 2017 a zejména pak v roce 2018.
Názor č. 7 – názor můj. Myslím, že to jako Změna neděláme vůbec špatně, i když nejde vše tak rychle, jak bychom chtěli a neobejde se to bez chyb. Já osobně dělám chyby celý život… Liberecké ANO se přes všechny možné problémy ukázalo jako zdaleka nejlepší partner, nesvázaný s minulostí, s chutí pracovat pro Liberec a se základní ochotou hledat společná řešení. Není formalistické a školometské jako Starostové, kterým nevadí hejtman obviněný z korupce, zato jsou schopni hodinu vášnivě diskutovat o dvou slovech v usnesení nepodstatného bodu jednání zastupitelstva.
Samozřejmě, není to s ANO vždy idylka, občas se chytneme, i já umím na jednání prásknout dveřmi, ale ve kterém vztahu či koalici je to vždy idylka? Klady naší spolupráce stále mnohonásobně převyšují občasné spory či konflikty. Myslím, že i kolegové z ANO si uvědomují, že koalice s někdy radikální nebo naopak akademickou Změnou je stále o dost lepší, než jiné varianty.
Tento článek píšu jak pro naše voliče, tak pro některé kolegy – horké hlavy, kteří by hned tasili meče, sotva padne křivé slovo. Úspěšná politika chce dostatek taktiky, klidu, rozvahy a stálé připomínání si toho, proč jsme do toho šli a co je naším cílem. Jak se říká, kdo se směje naposled…
To je vše a těším se na diskusi pod článkem.
Jan Korytář
