Povodí Labe se chystá za 160 miliónů korun opravit libereckou přehradu a současně liberecká radnice připravuje vylepšení jejího okolí. Na první pohled to je dobrá zpráva. Přehrady byla postavena už v roce 1904, takže coby stará bába nějaké ty neduhy má a vylepšit její milieu by byl čin hodný zásluhy. Pak je tu ovšem pohled druhý, rejpavý.
Nejdřív k tomu, co se má opravovat. Hráz, podloží, výpusti, kaskáda i odtokové koryto. Rekonstrukcí má projít i zeď na pravé straně přehrady, podél níž vede velmi frekventovaná a oblíbená promenádní pěšina. To je ta, která se, když trochu zaprší, promění v kalužiště (od slova kluziště) a blátiště. Chodíval jsem tam pravidelně venčit Míťju, takže vím, o čem mluvím. Většinou byla jako špinavá prase a nejen kvůli tomu, že coby honící pes bláto a vodu milovala.
Několikrát jsem o tom mluvil s hrázným (měl stejnou rasu psa), který mi vysvětlil, že na cestu nejde dát nový povrch, neboť je pod ní původní kanalizace starých fabrik. Nebo tak něco. Bohužel, informace o opravě liberecké přehrady nejsou moc podrobné, takže se necháme překvapit. Nicméně si myslím, že zmíněná promenáda nepatří Povodí Labe, které nebude mít důvod ji nějak vylepšit. To podle mě zůstane na městě. O tom dále.
Není to vše, co se firma chystá na přehradě změnit. Plánuje odstranit betonový „skokanský můstek“ uprostřed vodní plochy. Ale, bude potom liberecká přehrada ještě libereckou přehradou? Nějak si ji bez té poněkud bizarní krychle neumím představit. A kam umístí mladí architekti z ateliéru Mjölk svůj další vtipný nápad?
Povodí Labe nezapomnělo ani na čistotu vody. Přehradu chce vypustit a ze dna odvézt dvacet tisíc kubíků bahna. Je to záslužný nápad, ale ani potom se v Liberecké přehradě koupat nebudu. Voda se nebude nějakou dobu kalit, nezdravá ale zůstane.
Problik do minulosti: V devadesátých letech, když v Harcově na kopci za školou vyrůstalo tzv. milionářské městečko (dnes už je ten pojem k smíchu), se noví majitelé domů zasadili o to, aby jejich nemovitosti byly připojeny na městskou kanalizaci, která tam ovšem ještě nebyla. Protože obyvatelé tehdy módního vršku už měli město v hrsti, začala se urychleně stavět. Kanalizace je vždycky prima, ale protože se budovala jen na prvé straně Harcovského potoka, stračky, dámy prominou, z té levé, tečou do přehrady dál.
Proto bych do ní neponořil ani palec.
Vylepšovat přehradu chce také liberecká radnice. K sto dvanáctinám jí chystá dárek v podobě kovového schodiště, po němž budou plavci sestupovat do vody. Dokáží však 20,5 metru vysoká a 157 metrů dlouhá hráz a tři sta tisíc kubíků vody dárek za čtvrt milionů náležitě ocenit?
Dosti nevtipných vtipů. Přehradu má v hledáčku svého zájmu již třetí, nebo čtvrté vedení radnice. Například v roce 2007 vznikl plán na tzv. Zlaté srdce Liberce. Tehdejší náměstek libereckého primátora Ivo Palouš (ČSSD) tvrdil, že kolem přehrady vznikne kvalitní zázemí kolem pláží, upravený lesopark, nová cyklostezka, trasa pro kolečkové bruslaře, lavičky, cesty, chodníky, sociální zařízení, herní prvky pro děti. Každý, kdo to tam zná, může posoudit, co z toho bylo realizováno.
O tři roky později, za vlády zimního primátora Liberce Jana Korytáře, zveřejnila koalice programové prohlášení, v němž mimo jiné slibovala připravit plán na dlouhodobé zlepšení čistoty vody v liberecké přehradě. Už tenkrát ale upozorňoval referent kvality vody Povodí Labe Luděk Rederer, že sice jde o bohulibý záměr, který nebude lehké splnit. Mimo jiné upozornil, že když se budou chtít lidé v přehradě koupat, musí se její kvalita do roku 2014 podle EU rapidně zlepšit. Nestalo se tak a sebevrazi noří svá těla do přehrady dál.
(Nutno přiznat, že tehdejší vedení města, které se Korytáře rychle zbavilo, něco přeci jen udělalo. Za desítky miliónů prošpikovalo lesík mezi přehradou a čtvrtí Králův háj širokými cestami, nevkusnými schody se zábradlím, masivními, a zcela nepotřebnými podpěrnými zdmi.)
Kolem liberecké přehrady, správně Vodní nádrže Harcov, se hodně mluvilo a slibovalo, přičemž, jak se říká, skutek – utek. Pozoruhodné na tom je, že se každá garnitura na liberecké radnici tváří, jako by snědla Šalamounovo lejno, ale poučit se o vodních plochách od sousedního Jablonce nad Nisou, nebo od městeček za hranicemi Olbersdorf, nebo Jonsdorf, je ani nenapadne. Zřejmě protože netuší, jak velký má oblíbená přehrada volební potenciál.
Je to fakt šťabajzna, jak by řekli naši dědové.
Jan Šebelka
