Po mém rozhovoru pro Sächsische Zeitung na téma bydlení v Žitavě, se v Liberci otevřela debata k možnosti bydlení pro Čechy (nejen tedy obyvatele Liberce, jak je to někdy zjednodušováno) v nedalekém německém příhraničním městě. Ve veřejné diskusi jsou aktivní zejména místní politici za SLK, škoda jen, že je z jejich strany vedena ve zbytečně ironickém a konfrontačním tónu. Myslím, že jde o téma, které by si zasloužilo serióznější přístup.
Napadlo mě to již před léty, že stovky, ale možná spíše tisíce volných bytů v saské Žitavě, která leží hned za hranicemi, nedaleko Liberce, by bylo možné využít pro Liberečany, nebo další občany ČR, kteří řeší své bydlení. Proč na jedné straně zastavovat další zelené plochy a na druhé straně bourat opuštěné domy, když obě města leží 20 minut cesty autem a 40 minut vlakem? Hlavním důvodem přitom není to, že by nebylo v Liberci kde stavět – i podle současného územního plánu je zde dostatek volných stavebních parcel.
V diskusi jde o střet dvou pohledů – jeden rozvojově-regionální a druhý účetně-lokální. Pokud se na projekt bydlení v Žitavě podívám účetním pohledem, kdy každý občan s trvalým pobytem v Liberci městu přináší ročně cca 10.000 Kč na daních, je pravdou, že pokud se v budoucnu do Žitavy natrvalo odstěhuje, tak město o tento příjem přijde. Z toho lze pak udělat jednoduchou zkratku, že ekonomický náměstek škodí Liberci a měl by být odvolán nebo by se měl do Žitavy přestěhovat sám a už se nevracet.
Ovšem i bez tohoto projektu se každý rok z Liberce odstěhuje mnoho lidí z mnoha různých důvodů, a mnoho se zase z mnoha různých důvodů přistěhuje. Projekt Bydlení v Žitavě by pravděpodobně znamenal jen zlomek z tohoto počtu. Navíc je i mým cílem, aby byl Liberec příjemným a atraktivním místem pro život. Tyto záměry se totiž vzájemně nevylučují.
Na nových projektech mě zajímá zejména jejich budoucí přínos a potenciál. U většiny dlouhodobějších projektů, které jsem dělal, se muselo nejprve investovat, aby se po letech dostavil kýžený efekt. Ať už šlo o ekologické projekty jako Nový prales či Mokřady Jablonné, do kterých se nakonec aktivně zapojilo několik tisíc lidí nebo politický projekt moderní „zelené“ politiky (Změna pro…), podobné, jako „zelená politika“ v sousedním Německu či Rakousku. U složitějších projektů je to navíc vždy běh na dlouhou trať, kdy je nutné postupně překonat mnoho překážek. A vždy se na počátku najde více těch, kteří nevidí budoucí přínos, ale spíše problémy a těžkosti.
O co mi jde v tomto případě? Rád bych rozšířil nabídku možností bydlení, třeba právě o možnost bydlet v sousední Žitavě, což není úplně jednoduché, ale mohlo by to přitom mít přínosy jak pro Žitavu, tak i pro Liberec. Věřím, že jsou v Liberci lidé a rodiny, kteří by uvítali možnost naučit se německy přímo u sousedů, ať už by tam žili jen nějakou dobu nebo se přestěhovali natrvalo. A myslím, že se od sousedů můžeme také ledasčemu přiučit.
Pokud se podívám, jak by tento projekt mohl vypadat třeba za deset let, tak vidím, že v Žitavě trvale žije několika set početná česká menšina, z nichž část lidí je zaměstnána v Německu a část dojíždí do Čech. Samotné město Liberec zde vlastní několik domů. Většina je využívána pro bydlení, např. pro rodiny s malými dětmi, které chtějí své potomky od mala naučit dvěma jazykům a pobyt v německé školce mezi německy mluvícími vrstevníky by mohl být nejefektivnějším řešením.
V jednom z těchto domů funguje zastoupení Liberce pro příhraniční část Saska, které například zprostředkovává partnery pro česko-saské projekty, aktivně organizuje výměnné pobyty, pomáhá více propagovat Liberec jako cíl pro regionální cestovní ruch, ale také třeba propaguje vybrané služby Krajské nemocnice Liberec za účelem získání klientely i ze zahraničí. V neposlední řadě by tak došlo k obnovení české menšiny, která v Žitavě žila před druhou světovou válkou, což by mohlo mít i pozitivní vliv na nedaleko žijící Lužické Srby, nám nejbližší Slovany, jejichž menšině hrozí, že v ne příliš vzdálené budoucnosti zanikne.
Zpět ale k výchozí pozici – tím je fakt několika set prázdných bytů, od Liberce vzdálených jen o několik minut déle cestou vlakem, než jak dlouho jede tramvaj ze sousedního Jablonce. Já jsem kromě občana Liberce i občanem Evropské unie a nechci, aby můj obzor končil na hranicích města. Navíc věřím, že je nejen správné, ale z dlouhodobého hlediska pro Liberec i výhodné, mít těsnější kontakty s našimi sousedy. Jsem přesvědčen, že přínos z tohoto projektu bude mít nejen Žitava, tím, že najde uplatnění pro část z obrovské řady volných bytů, ale také Liberec, tím, že bude mít v sousedním městě a zemi „svoje“ lidi, kteří budou mít i nadále mnoho vazeb se svým rodným městem a mohou být přínosem pro jeho další rozvoj.
Nejprve si ale variantu bydlení v Žitavě s každodenním dojížděním chci na měsíc v příštím roce vyzkoušet sám na sobě. Pak se uvidí, zda možnost bydlet v sousední Žitavě zaujme i někoho dalšího. Byl bych rád, kdyby projekt pokračoval již ve skupině prvních cca dvaceti zájemců, u nichž by již šlo o delší pobyty. Myslím, že Liberec má na víc, než být provinční metropolí, k tomu budou ale potřeba vize, nápady, odvaha i ochota riskovat a chodit do složitějších projektů, než jsou všem srozumitelné „opravy silnic a chodníků“ a splácení dluhu, což je důležité, ale samo o sobě to podle mě nestačí.
Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace, Změna pro Liberec
