Motto: https://www.youtube.com/watch?v=-i6G5i0_lqI
 

Primátor stotisícového města, jehož fotbalisty čeká nejdůležitější zápas o postup do jarní části Evropské ligy, telefonuje: „Dobrý den, tady primátor. Mluvím se scénáristou?“

„Ano, tady scénárista,“ ozve se nejistě.

„Mám takový nápad,“ spustí primátor a chvíli čeká, co na to scénárista. Když se nedočká odpovědi, pokračuje, „myslel jsem, že bychom měli pozvednout ducha našich fotbalistů…Natočit něco jako motivační video.“

„My?“ zmůže se scénárista, „nevím, jestli jsem ten pravý. Fotbalu vůbec nerozumím. Píšu scénáře k erotickým filmům…“

„To nevadí, stačí, že mu rozumím já… Tykám si s trenérem, to víte, jako primátor se stýkám se všemi, kteří něco znamenají. Právě s ním mám takový fórek na konec. Jakože si vezmu na hlavu jeho čepici a budu v ní sedět v primátorském křesle. Dobré, ne?“

„Ano,“ řekne bezbarvě scénárista.

„Představuji si, že by to mohlo být něco jako papežské požehnání Urbi et orbi, ale rozšířené – Městu, světu a fotbalistům.“

„Prosím?“ ožije na vteřinu scénárista.

„Ha ha. Trošku jsem to přehnal, že?“.

Odpovědí mu je jen jakési zamručení.

Primátor je však zaujat svou myšlenkou: „Začal bych tak nějak familiárně. Fotbal přeci není žádná intelektuální zábava. Takže něco jako – chlapi ze Slovanu, čeká vás zápas o bytí a nebytí a já za sebe slibuji, že udělám maximum, aby se to povedlo… To je dobrý začátek, ne?“

„Nevím, nějak tomu nerozumím… Jak uděláte maximum? Budete hrát, nebo chcete z městské kasy někoho uplatit? Má to snad něco společného s tím, že do sousedního Jablonce přichází Ivánek Horník?“ ptá se scénárista, kterého primátor zdržuje od příjemné konverzace se studentkou Literární akademie.

„Ha ha ha,“ zasmál se upřímně primátor, „vy vtipálku! Ale žádné hraní, žádné podplácení, napadlo mě, že bych se za ně pomodlil. Ne v kostele, ale v naší starobylé obřadní síni. Vidím to takhle – balón je na řečnickém pultíku, já před tím klečím se sepnutýma rukama a mumlám modlitbu…“

 „Vy jste věřící?“ zmůže se scénárista.

„Ne, to bude všechno jako…“

„Aha.“

„Pak jsem myslel, že bych ten míč vzal a kopl ho do prázdných lavic,“ pokračuje primátor uchvácen svojí vizí.

„Jako?“

„Co jako? Ne, opravdu,“ vysvětluje primátor.

„A to by znamenalo co?“ projevil zájem scénárista.

V telefonu je chvíli ticho. „Nad tím jsem takhle nepřemýšlel. Možná, že bych byl první, který kope do balónu v historické obřadní síni. Nebo si myslíte, že to tady někdy udělal Híťa nebo Kíťa?“

„Kdo je prosím Híťa?“ nerozumí scénárista.

„Adolf, ne? To byl jen takový vtípek. Jeden mám na úplný konec.  Jakoby do kamery oslovím trenéra Jindru Trpišovského, už jsem vám říkal, že si s ním tykám, žejo, a že mám od něj dres s mým jménem, a prozradím, že když nikdo není v mé kanceláři, tak si nasadím jeho kšiltovku a pracuji v ní.“

„Promiňte, nerozumím. Co je na tom vtipného? Jako, že chcete být taky tak dobrý trenér jako on?“ diví se scénárista, který jedním okem pozoruje svlékající se studentku, která k němu přišla na zkoušku ze světové literatury.

„Jakože na ně myslím, kudy chodím, že je podporuju…“

„Aha… A co chcete ode mne? Vždyť to máte perfektně vymyšlené. Je tam všechno: plebejské oslovení, držení palců, modlitbu, kop do mičudy, vtip s kšiltovkou,“ vypočítává scénárista.

V telefonu je krátké ticho.

„Myslíte?“ ptá se primátor.

„Jasně, tu kvalitu to má. Jo, a kdyby to náhodou zafungovalo, nemohl byste se příště pomodlit za lepší parkování, nebo za levnější teplo ve městě?“