„Pospíchej pomalu!“, říkali moudří již za klasických dob a moc dobře věděli proč. Mlýny boží i lidské spravedlnosti melou pomalu, ale jistě a co není jasné hned,neznamená, že se nevyjasní v dnech i letech příštích. Podobné je to i s vývojem kauzy kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, která stáhla ke dnu dokonce libereckého hejtmana Martina Půtu. I zde běh věcí dává za pravdu nám, kteří jsme na nečisté rejdy kolem někdejšího chrámu poukazovali již dávno.
Tento týden přinesla média zprávu, že klíčová postava celé kauzy (a některých kauz dalších) Jiří Zeronik se rozhodl spolupracovat s policií. Co jí všechno řekl a řekne ještě není jisté, ale mediální střípky už odrážejí světlo jeho výpovědí.
Nejdůležitější se jeví to sdělení, že práce na kostele byly uměle a podvodně předražovány, aby se tak pustilo žilou veřejným financím. To je praxe z nejtemnějších, ale také bohužel z nejčastějších. Zda byl kostel předražen o pět, patnáct nebo pět a dvacet milionů nevíme, ale ikdyby to byla částka nejnižší – kolik dobrého z toho mohlo být investováno jinak a lépe po celém Liberci? Od kina Varšava po Lesní koupaliště nebo i jinde.
Říkali jsme to (Za Čmeláka a později za KPKP) roky a od začátku. Jde o účelově postavený,vylhaný a podvodný projekt, kde je tolik podezřelých kolností pohybuje se kolem něj tolik problematických lidí, že podporu dostat nemá. Dostal. A to na úkor právě třeba Lesního koupaliště nebi toho kina Varšava.
Slova Jiřího Zeronika musí nahánět strach. Určitě toho ví hodně a to, že ví zase vědí jiní. Proto je teď zajímavé sledovat, jak jej začínají házet přes palubu a označovat za „práskače“ jeho dosavadní spojenci. Jejich strach hovoří jasou řečí a je lakmusovým papírkem jejich současného i minulého konání.
Můžeme, ale nebudeme spekulovat, proč tak Jiří Zeronik činí. Asi doufá v nižší trest, možná ale prošel osobní proměnou a pokud ano, přejme mu to, protože kdo nedokáže odpouštět, nebude mu odpuštěno.
Byli jsme vysmíváni, haněni, bylo nám spíláno a nasazovány rohy. Ale to všechno proto, aby se nakonec ukázalo, že skutečně jde o obludný korupční skandál, kde to vypadá, že vybraní politici a úředníci nestydí do krve dojit veřejnou kasu pro vlastní prospěch. A to včetně těch, kteří se tvářili jako bojovníci s korupcía klientelismem – příklad Martina Půty je nejzářnější.
Stále více se ale ukazuje, že to, co jsme tvrdili, nebyly báchorky, politicky motivované teze nebo cokoliv dalšího, čím se nás pokoušeli ověnčit naši nenávistníci. Je to trnitá a hlavně dlouhá cesta za cílem, plná příkoří a urážek, kterou naše organizace musí ujít, aby vyšlo najevo, v čem všem měla pravdu.
A kolik takových kauz s podobným koncem nás ještě čeká? Liberecké lázně, Sportovní areál Ještěd, autobusová doprava v kraji et cetera,et cetera. Festina lente, pospíchej pomalu, cíl za to stojí. Byť by to měla být sama ta cesta.
