Růžové brýle, brýle mámení, brýle, bez kterých svět není… Ano, pomáhají nám. Bez nich vidím skoro nic… Jestli něco prodražilo oproti světu, co tu byl, pak to jsou obroučky brýlí, práce optika, očního specialisty. Něco o tom vím. Brýle nosím od puberty.

V Liberci byla jedna optika pro 100.000 lidí. To nepochopím…. A přesto stíhala. Krcálek, menší už nemohl být, naproti radnici. Tři-čtyři stálí zaměstnanci, týdenní dodací lhůty. Co bylo nejhorší? Výběr obrouček. Nevím, dvacet, padesát, jedna prosklená skříň. Ochota vyhovět, úsměv, zaplatím… Tenkrát bylo toho víc na účet státu, my platili jenom malé doplatky.

Zahraniční časopisy byly plné fantastických obrouček, samozabarvovacích skel, ale ty ceny. Marka za čtrnáct, kde na to vzít? Co dřív? Džíny, nebo si nechat přivézt ze západu radiotechniku, obroučky k brýlím? To jsme si ještě říkali, co je z ciziny, to je kvalitní. Snad i bylo. Bejvávalo. Nic v té době nebylo z Číny.

Děda Artur, co nosil brýle už za první republiky, mi říkal, že opravdové, skutečné, fajnové brýle musí být ze želvoviny. Popravdě, neviděl jsem je nikdy. Vím, že jsou brýle různé. Mě na vojně potrápili s brýlemi do plynové masky. Vím, že existují brýle pro chirurgy, brýle co přechází z vidění do dálky na blízko, co mění barvu skel, brýle pro potápěče, motoristické, svářečské. Určitě budou ještě další, třeba pro filatelisty, odborníky pro práci s nanovlákny, s drahokamy, specialisty na cokoli, co potřebuje silné rozlišení…

Pořád se mi vybavuje ta jedna „Optika“ v minulosti pro celou metropoli, která v osmdesátých letech minulého století více-méně postačila všem slabozrakým, dalekozrakým a ještě prodávala brýle sluneční. Ono to bude obdobné jako s libereckými lékárnami. Laik by řekl, že „holt“ špatně vidíme, jsme víc nemocní… Pravda bude někde jinde. Tam, odkud se bere posun, vývoj od jednoduchého k modernějšímu, žel od kvality k dnešnímu spotřebnímu zboží, hezkému na povrch, v čínské kvalitě, nic to nevydrží…. Odpovídá to trendu současnosti, hezké, ale tak na jednu sezónu – boty, barva, batohy…
 

Přesto neodoláme. Jsou tu moderní brýle. Upoutají, zvýrazní tvář, jsou opravdu hezké, ale, ale předražené. Dát dnes  deset tisíc, žádný problém a tak i tady jsme svědky akcí, dva za tři, slevy podle data narození. Slevy si samosebou i tady zaplatíme, ale ten pocit: mám to skoro zadarmo… To už není o špatném vidění, to je útok na šedou kůru mozkovou.

Protože, nikdo ještě nevymyslel, jak se brýlí úplně zbavit a nezačínat si s nimi, trpme, nosme je a plaťme. Je to kus lékařské nezbytnosti, jako kus módy. Na cestě od starých brýlí se skly jako spodky skel od pivních lahví k současným brýlím lehkých jako pírko, kdy jejich nositelé ani neví, že je nosí. A že jim sluší.

Nuže, co si budeme vyprávět. Kam se hrabou oční čočky – brýle s parádními obroučkami nic na lopatka nepoloží….
            

Egon Wiener