V nedávné době vyšel v Libereckém deníku článek o tom, že z firem města, myšleno TSML, LIS a SAJ, odejdou politici – tedy zastupitelé. Na konci článku je pak citován zastupitel Jaroslav Zámečník (SLK): „Zastupitelé města podle mého názoru do představenstva vůbec nepatří, protože se dostávají do schizofrenní situace, kdy na jedné straně musí na svém zákazníkovi, tedy městu, vytvářet co největší zisk a na straně druhé jako volený zastupitel musí usilovat, aby služba byla co nejkvalitnější a přitom levná,“ uvedl pro Deník zastupitel Jaroslav Zámečník.
„Zastupitelé by si měli vybrat, buď být politikem města nebo podnikatelem s městem, vykonávat dobře obě role se vylučuje.“ dodal Zámečník.
Stejnou myšlenku pak pan Zámečník zopakoval v tomto nedávném rozhovoru.
S uvedeným názorem souhlasím pouze v tom směru, že zastupitelé by neměli být v představenstvech městských společností. A to z toho důvodu, že by v tom případě byli často vyměněni po každých volbách, což není vhodné pro dlouhodobou stabilitu společností. Dále například platí, že představenstvo by mělo řídit obchodní činnost společnosti na základě každodenní zkušenosti s jejím chodem, nikoli jen na základě schůze cca jednou za měsíc. Je proto dobře, že současná koalice má odpolitizování představenstev jako cíl svého konání.
V žádném případě ovšem podle mého neplatí, že by zastupitel jako člen představenstva městské firmy byl ve schizofrenní situaci kvůli rozdílným zájmům, které má hájit v rámci obchodních vztahů mezi městem a danou firmou. Je totiž potřeba si uvědomit, že každá firma je založena za účelem toho, aby uspokojovala potřeby svého vlastníka. Vlastník si pak jmenuje členy představenstva, aby řídili obchodní činnost společnosti při naplňování tohoto cíle.
Shora citovaný názor respektive příklad schizofrenní situace tedy představuje v podstatě jen protimluv. Proč by totiž vůbec měl člen představenstva vytvářet co nejvyšší zisk na subjektu, který firmu vlastní ze sta procent? Jakou logiku by mělo, z pohledu vlastníka, aby jeho vlastní zástupce řídil obchodní činnost jeho společnosti tímto způsobem? Člen představenstva, který by konal s tímto záměrem, by ve skutečnosti takto konat nikdy nemohl – rozumný výlučný vlastník by ho ihned odvolal pro nepochopení role člena představenstva, když by z takto vytvořeného „zisku“ společnost zřejmě jen zbytečně platila daně. Anebo by se takový zisk rozdělil jako odměna mezi členy představenstva a management společnosti…..
Ze všeho uvedeného podle mého plyne naopak závěr, že role zastupitele a role člena představenstva podniku, který je vlastněn městem, se z pohledu hájení zájmů v rámci vzájemného obchodního vztahu vůbec nevylučují. Naopak obě role jsou vlastně v přirozeném souladu, neboť nejen zastupitel z titulu své funkce, ale i člen představenstva musí hájit zejména zájmy města, které danou společnost vlastní. Zastupitelé by tedy neměli být v představenstvu městské firmy z úplně jiných důvodů, než je uvedeno v citaci pana Zámečníka.
A tak jako člen přechodného představenstva Liberecké IS, a.s. nebudu usilovat a maximalizaci zisků LIS ze smlouvy s městem, ale o maximalizaci užitku (obchodní) činnosti LIS pro město. O maximalizaci zisků má smysl uvažovat pouze v případě obchodních vztahů LIS se třetími subjekty.
Píšu to celé i v té souvislosti, že v Liberci jsou často ti, kteří jdou do představenstva nějaké společností s tezí hájit zájmy města jako vlastníka, zcela paradoxně osočováni z neznalosti a nepochopení jejich role. Byť uznávám, že v případech, kdy město vlastní danou společnost jen částečně, je situace komplikovanější, protože člen představenstva má teoreticky hájit zájmy všech akcionářů, nedovedu si téměř představit, že by v praxi nějaký soukromý vlastník či podílník prosadil do představenstva nějaké firmy svého zástupce, aby tam řídil její obchodní činnost v jiném než hlavně jeho vlastním zájmu.
