Po oznámení, že mám být odvolána z funkce náměstkyně hejtmana Libereckého kraje, se rojí dotazy, jaké jsou důvody. Informaci o odvolání jsem dostala tak trochu mimochodem – jako odpověď na přímou otázku, jestli náš koaliční partner, Starostové pro Liberecký kraj, chystá to, o čem se v zákulisí šeptá. Bylo to v rámci námi svolaného koaličního jednání ve věci obvinění hejtmana pro podezření z přijetí úplatku a ze zneužití pravomoci a poté, co jsme koaličnímu partnerovi slíbili, že případný návrh opozice na odvolání hejtmana nepodpoříme, dokud se věc nevyjasní v rámci koaličních jednání…
Jaké důvody pro odvolání tedy byly uvedeny? Prý „nefunkčnost koalice“. Co si pod tím představit? Pokud někdo argumentuje „nefunkčností koalice“, čekala bych konkrétní příklady, kde a co bylo konkrétně ohroženo, co nefunguje. To ale nepadlo. Zmiňované byly rozdílné názory – což nechci bagatelizovat, ale za adekvátní důvod pro odvolání je nepovažuji. Samozřejmě, že na některé otázky jsme v průběhu naší dva roky trvající spolupráce jiné názory měli.
Většinu z nich jsme vydiskutovali bez vytažení na veřejnost, pár se dostalo až na zastupitelstvo. Za 2 roky jsme měli 3 větší konflikty – dotace na MS v letech na lyžích, odměny zastupitelům a dlouhodobě jiný názor na postupy v dopravní zakázce. Za závažný problém považuji vlastně jen jeden – zakázka na dopravní obslužnost.
Tlaky na odvolání se totiž vyhrotily především v posledním půlroce, a to právě ve vztahu k dopravní zakázce. Měla jsem mlčet a společně s pár lidmi z klubu Změny pro LK nepoukazovat na nestandardní kroky při jejím průběhu? Stále jsem věřila, že vyslovením jiného názoru vzniká prostor pro diskusi a hledání jiného, lepšího a oboustranně akceptovatelného řešení. Nyní mám pocit, že vyslovením jiného názoru vzniká jen důvod pro odvolání. Což se týká nejen dopravní zakázky, ale i názoru na odůvodněnost kroků Martina Půty ve věci změny podmínek financování kostela Sv. Máří Magdalény.
Jelikož žádné další konkrétní argumenty o nefunkčnosti nepadly, a to přesto, že mám být odvolána již dnes, mám nepříjemný pocit, že hlavním důvodem je skutečně občasné vyslovení jiného názoru. Někdy jsem označována za naivní nebo za přílišného idealistu. Přesto jsem při vstupu do koalice nebyla takový idealista, abych očekávala, že v koalici nevznikne za 4 roky žádný problém a vše bude vyřešeno jednomyslně. To, že lidé mají různé názory, nepovažuji za prohřešek, ale realitu. Koneckonců – bylo to tak z obou stran, ani naše návrhy vždy nenašly podporu u koaličního partnera. Ukazuje se, že akceptovatelné to je ovšem jen jednostranně.
Bod odvolání nebyl zařazený ve standardním režimu do programu zasedání zastupitelstva. Otázkou zůstává, zda Starostové pro LK již mají vyjednané další řešení situace. Mají už dohodnuté rozšíření koalice, mají dohodnuté, kdo půjde na uvolněný náměstkovský post radního pro zdravotnictví, možná také velmi zajímavý i vzhledem k velkému projektu modernizace krajské nemocnice? Nebo je účelem akce hlavně rychlé řešení situace bez promyšlení následujících kroků? Nejednalo by se o destabilizaci vedení kraje?
V resortu je mnoho rozdělaných projektů. Když už mám jít z kola ven, věřím, že to neohrozí jejich realizaci. Za sebe si dovolím odhad. Příští náměstkyní pro zdravotnictví by se mohla stát bývalá místostarostka města Semily, Lena Mlejnková, která i přes vyhrané volby skončila v opozici. Politika je tak trochu hra – domino. A štafeta se předává dál… Zdá se, že vypadávám ze hry. Alespoň v tuto chvíli. Co bude dál, to zatím netuším. Přeci jen – běh událostí posledních dnů byl trochu překotný.
