Začala stavba prvního hospice v Libereckém kraji a přišla mnohem později, než by bývalo bylo potřeba. Jde o výsledek snah mnoha lidí a doufejme, že stavba dobře dopadne. Už proto, že při přípravě hospice nebylo nic samozřejmé.
Dlouho se hledalo jen vhodné místo. Jak se přišlo na rekonstrukci bývalého sirotčince v centru Liberce? Nevím, kdo tenhle nápad první vyslovil – ale vím, že se touto myšlenkou mohl někdo vůbec vážně zabývat jen díky tomu, že tuto budovu město neprodalo.
Přitom prodej byl v plánu a měl pomoci zaplatit část stavby nového kojeneckého ústavu v Pekárkově ulici, i když nakonec na ni bylo v rozpočtu dost peněz i tak.
Proč k prodeji nedošlo? Na konci roku 2010, když jsme byli sotva pár dní ve vedení města, jsem požádal úředníky odboru majetku, jestli by mi neudělali seznam nemovitostí plánovaných k prodeji v roce 2011. Zajímalo mě, s čím asi mí předchůdci počítali, moc toho tehdy nepředali. Dostal jsem tenhle seznam majetku navrženého k prodeji, vedle budoucího hospice je na něm třeba i budova kina Varšava a další.
Požádal jsem tehdy úředníky, aby zkusili vymyslet, jestli by v nějaké budově nemohlo něco být, jestli by pro ně město nemělo využití. O pár dní později jsme se sešli na poradě a probírali jsme jednu budovu po druhé. Tam paní Roncová, zastupující jednoho z vedoucích úředníků, kteří odešli spolu s Kittnerem a spol., řekla, že si myslí, že by tam klidně mohl být buď hospic nebo městská ubytovna.
Ptal jsem se tehdy, jestli není blbý, aby hospic vyrostl hned pod krematoriem, přeci jen… Ale když i lidi, co s umírajícími pracují, říkali, že to je to poslední, šli jsme do toho. Domluvili jsme se s M. Rosenbergovou, tehdy ještě náměstkyní a kolegyní v koalici (kde jsou ty časy), a ta zjistila na kraji, že by zájem o stavbu hospice v bývalém sirotčinci byl.
Výsledek je ten, že se po mnoha peripetiích staví. Byť samotná stavba musela paradoxně ještě počkat na nové vedení kraje a na to, až se objeví možnost stavbu zafinancovat z fondů EU. Ani to nebylo samo sebou, ale to by bylo na další příběh.
Někdy k velkým věcem mohou přispět i malá rozhodnutí. Jsem dalek toho, abych řekl, že se hospic staví jen díky Změně pro Liberec, nebyla by to pravda. Asi největší zásluhu mají podle mě všichni ti, kteří dokázali svou prací s nemocnými dostat myšlenku hospice do povědomí všech, i politiků. Ale jsem si jistý, že kdybychom v roce 2010 volby v Liberci nevyhráli, nevytvořili koalici a nezměnili přístup k městskému majetku, tak bychom dnes nebyli tam, kde jsme.
Jaromír Baxa
zastupitel za Změnu pro Liberec
