Komunální volby se blíží mílovými kroky. Zatím se toho moc neděje, ale prázdniny utečou jako voda a pak to začne. Zájemci o zastupitelská křesla nebo v ideálním případě o vládu na Liberecké radnici se začnou předhánět ve svých volebních slibech a budou se snažit mimo jiné ohromit veřejnost známými či populárními osobami (záměrně píši osobami a ne osobnostmi, neboť dle výkladu některých jazykovědců spočívá pravý a původní význam slova „osobnost“ ve skutečnosti, že onen dotyčný je „nositelem ctností“ – a to opravdu, ale opravdu, jak říkal minulý pan prezident, pro drtivou většinu kandidátů neplatí).
Volební programy velkých stran, jejich béček, ale i jiných hnutí a uskupení vzniklých k tomuto účelu si budou – co se týče slibů v nich obsažených – podobné jako vejce vejci. Voliči bude slibována transparentnost, efektivní správa, dostatek míst v mateřských školkách, základních školách, bude se podporovat podnikání, sportovní aktivity, opravy silnic, chodníků, veřejná doprava, individuální automobilismus, dále se budou budovat cyklostezky, ale samozřejmě i pěší zóny, veřejná zeleň a jednoduše řečeno vše, co si jen občan může přát.
Slibem zkrátka nezarmoutíš. Slovy klasika: Nikdo ti nemůže dát tolik, co já ti mohu slíbit. Že by zodpovědný volič měl právě tyto sliby z minulé volební kampaně podrobit analýze a porovnat si je se skutečností po čtyřletém působení dotyčných ve vedení města, je asi zbytečný apel, neboť jak známo, paměť voliče nepřesahuje právě tento čtyřletý časový úsek…
Ve volebních slibech ale přesto nalezneme jeden naprosto zásadní rozdíl. Vsadím se téměř o cokoli, že se s výjimkou volebního programu Změny nikde neobjeví například závazek k přešetření nevýhodných smluv či dokonce příslib aktivit vedoucích k možnosti pohnat příslušné osoby k odpovědnosti za tyto pro město nevýhodné kontrakty. Libereckým politickým spektrem zní totiž unisono volání po nutnosti vytvoření tlusté čáry za minulostí.
Již tato skutečnost sama o sobě by měla být pro voliče onou červenou výstražnou kontrolkou, pokud ovšem není přesvědčen o tom, že všechny aktivity minulých vedení, včetně toho posledního, byly naprosto v pořádku a nestalo se nic, čím by město bylo poškozeno.
Na tomto místě pokládám za nutné opětovně zdůraznit, že dělat tlusté čáry je nejen dobré, ale vzhledem ke tvoření lepší budoucnosti i přímo nezbytné. Kdyby tady ovšem nebylo ono pověstné a velké „ALE“. V čem spočívá? Nepochybně v úhlu pohledu na funkci této tlusté čáry.
Z mého pohledu je pro její funkčnost nezbytně nutné, aby to bylo něco jako čára pod všemi položkami, které se sečtou, vyhodnotí a povedou k nějakému závěru. Jedině zpracováním a vypořádáním se s minulostí může vzniknout nová budoucnost. Kam vede ignorování minulosti a nepoučení se z ní, jsme zažili v posledních 25 letech v této republice všichni.
Chce-li někdo dělat tlusté čáry za minulostí Liberce, aniž by se obtěžoval oním vyhodnocením a případnými závěry z něj plynoucími (ať již z naivity nebo účelově), nemůže tomuto městu a jeho obyvatelům nabídnout lepší budoucnost.
Je tedy pravděpodobné, že o výsledeku komunálních voleb v Liberci rozhodne odpověď na otázku, zda Liberec potřebuje pro svou budoucnost staronové protagonisty a jejich tlusté čáry nebo skutečnou Změnu.
