Jak se blíží volby, vedení města připravuje další trhák, kterým chce oslovit voliče. Má jím být znovuotevření věhlasné liberecké kavárny Pošta, která je již několik let zavřena. Policie ČR, která má budovu ve své správě a využívá zdejší administrativní prostory, ve spolupráci s městem otevřela pro zvědavce zatím na pouhých třicet minut. Ve věci se angažuje primátorka Martina Rosenbergová (ČSSD), která otevření kavárny slibovala již jednou a ve stejný čas – před minulými volbami v roce 2010.
Jsou to téměř čtyři roky, co tehdejší neznámá a nová tvář týmu bosse liberecké ČSSD Roberta Duška Martina Rosenbergová, ve volebním videu slibovala, že obnoví zašlou slávu kavárny Pošta. „Dost bylo ostudy!“ hlásala před kavárnou Pošta tehdejší kandidátka na primátorku Rosenbergová, z níž dnes již odvolaný ředitel liberecké záchranky Stanislav Mackovík (KSČM) na popud Roberta Duška pár týdnů před volbami udělal „záchranářku“, aby se to dobře vyjímalo na billboardech. Ani ne dva měsíce po kritických povodních 2010 se být „záchranářkou“ hodilo a zatemněná okna kdysi populární kavárny vadila a vadí mnohým.
Uběhly čtyři roky a celé promo se opakuje, město se chtít do voleb využít zopakování mediálního úspěchu, který mělo nedávné otevření libereckých lázní, kontroverzního projektu dotovaného z evropských fondů. Snad ale naposledy, protože budova kdysi liberecké oblíbené kavárny by si obnovení jistě zasloužila a nejen to, aby byla součástí předvolebních vějiček a slibů.
A skutečně se Liberečané mohou dočkat, protože šance na obnovu „Pošty“, která vychází z nového vřelého vzplanutí mezi libereckou policií a vedením radnice, je veliká. Policie disponuje značnými prostředky a o budovu, kde je Kavárna Pošta se celkem řádně stará. A město udělá akci reklamu a využije ji jako volební trhák, což přinese zpětně i kladný mediální obraz pro zdejší policii.
Kavárna Pošta disponuje poměrně zachovalým interiérem v novorokokovém stylu, tzv. vídeňském stylu. Její zařízení i celý obytný dům poukazuje na rozmach Liberce na konci 19. století, kdy se díky výrobě textilu stával z horského městečka průmyslovou i kulturní metropolí Sudet. Dům byl postaven v 90.letech 19. století pro zdejší podnikatele Theodora Coina, který zde také nejoblíbenější libereckou kavárnu provozoval a po něm i jeho rodina do konce války a odsunu německého obyvatelstva.
Součástí domu byla i vinárna „U poštovního rohu“ (do roku 2009 vinárna a diskotéka Postilion), jejíž původní modernizující interiér navrhl slavný sudetský architekt Rudolf Bitzan, původem ze Stráže pod Ralskem. Kavárna i vinárna se stala i místem politickým, jelikož se zde scházela německá buržoazie, zejména němečtí nacionálové, kteří na přelomu 19. a 20. století dlouhodobě vládli liberecké radnici a kteří prosazovali ostrou pravicovou a nacionalistickou politiku.
A protože kousek od kavárny se nalézaly podniky, kde se zase tradičně scházeli němečtí i čeští dělníci (ulice Tovaryšský vršek, Frýdlantská), bývalo někdy v těchto ulicích poblíž radnice, zejména v noci, celkem rušno. Přední liberecký sociální demokrat (a pozdější zakladatel KSČ v Liberci) Karel Kreibich například ve svých pamětech vzpomíná na ostrý a krvavý střet, když byli se svými přáteli a spolustraníky napadeni právě ve vinárně „U poštovního rohu“ německými nacionály, kterým se nelíbil židovský původ jednoho ze socialistů.
