Zcela zásadní rozhodnutí čeká Zastupitelstvo našeho města ve vztahu k budoucímu (ne)vlastnictví celé společnosti Technické služby města Liberce, a.s. (dále jen Společnost). Jde o to, zdali pokračovat a hledat pro Společnost strategického investora, či celý proces pozastavit. Vím, že je to téma složité, jak pro zastupitele, tak pro všechny aktivní občany – proto jsem se rozhodl napsat tento komentář.
Nejprve malé exkurs do minulosti. Společnost byla transformována do podoby obchodní společnosti s jednoduchým (byť o to náročnějším) úkolem. Pro město Liberec vykonávat komunální služby a své znalosti, rozsáhlý technologický park a lidské zdroje uplatňovat i na komerčním trhu s cílem vyrovnávat fixní náklady. Časem byly Společnosti odejmuty zakázky veřejného osvětlení a svozu komunálního odpadu a nově také ztrátové spravování hřbitovů. Společnost dnes pro město zajištuje zimní, letní úklid komunikací, údržbu zeleně, parkovací systém a Společnosti jsou městem zadávány větší či menší opravy a investiční akce. Společnost se snaží získávat i zakázky na volném trhu.
Na můj popud se na podzim 2012 Zastupitelstvo našeho města začalo tématem vlastnictví městské společnosti zabývat a přijalo Usnesení 247/2012, kdy mne pověřilo úkolem zpracovat výběrové řízení na odborníky, kteří se akvizicemi společností zabývají, nechat je prozkoumat vnitřní poměry společnosti, její tržní potenciál a analyzovat střednědobé výhledy. Odborníci měli také spočítat hodnotu Společnosti a říci nám, zdali ji je možné ekonomicky využít. Zastupitelstvo mělo tehdy dost argumentů, proč to udělat, ale zcela respektuji nechuť některých kolegů k tomuto kroku přistoupit. Někteří šli ovšem daleko dál a mj. k tématu vlastnictví Společnosti bylo vyvoláno referendum, které nakonec nebylo platné pro malý počet hlasujících. Na tomto souhrnném posouzení Společnosti bylo možné zahájit práce až po referendu. Ono totiž kdyby referendum dopadlo jasně PRO vlastnictví Společnosti, nevyhazovali bychom peníze a čas nad analýzami.
Na důvodech, které mne vedly na podzim 2012 k úvaze na odprodeji části (či celku) Společnosti se bohužel se od té doby nic nezměnilo, naopak pozorně jsem soužití města a Společnosti sledovat a výsledky jsou pro mne alarmující. Níže trochu opakuji svoji důvodovou zprávu, ale patří to sem.
Soutěžní právo. Předpisy PROTI veřejné podpoře. Dlouhodobou strategií města je transparentní zadávání veřejných zakázek prostřednictvím výběrových řízení. V roce 2012, 2013 neuspěla Společnost v žádné větší soutěži na stavební zakázky vypisované městem. V korporátní skupině Město, pokud se soutěží – Společnost zakázky ztrácí. Argumentem společnosti je, že pokud by ve výběrových řízeních podávala cenové nabídky s jasným cílem zvítězit a naplnit své kapacity, tak na jedné straně město a případně další zadavatelé docílí finančních úspor, ale na druhé společnost bude vytvářet vlastníkovi tj. městu ztrátu, kterou bude muset vlastník tj. město vyrovnávat, což není udržitelné řešení. Soutěžní právo v ČR se vyvíjí směrem k obecné povinnosti města organizovat soutěže na všechny veřejné výdaje. Evropské směrnice týkající se tzv. veřejné podpory víceméně zakazují dávat obchodním společnostem cokoli bez výběrových řízení. Dnešní převažující zakázky Společnosti jsou buď soutěžené za „starých“ podmínek, nebo zadané „postaru“ in-house způsobem. Je důvodná obava předpokládat, že v nových soutěžích by Společnost nemusela uspět. O tom, že toto riziko není nějaké imaginární či vzdálené, uvádím jeden příklad:
Příští rok, 31.12.2015, skončí Společnosti zakázka na parkovací systém města. V tomto stávajícím vztahu Společnost spolupracuje v subdodávce s odbornou firmou City parking group (bývalý Activ). Vedení města vzešlé z voleb podzim 2014 se bude muset během roku rozhodnout jak dál. V zásadě bude mít dvě možnosti, vlastní správu pomocí např. Městské Policie s využitím datových a platebních toků např. LIS, či veřejnou soutěž na to samé. Otázkou je, jak by Společnost mohla uspět v konkurenci specializovaných „parkovacích“ firem vlastnících už dnes pokrokové know-how, mj. s využitím např. platebních terminálů (Pay-sec, Mobito, atd.) Výsledek se dá odhadnout. Podobný scénář nastane při každém konci „starých“ smluv.
Vlastnictví. Město se nachází v nevýhodném trojúhelníku. Město je zároveň vlastníkem, zadavatelem zakázky a kontrolorem kvality díla. Reklamace, o které není ve stavařině nouze, ty jdou k tíži Společnosti, což přirozeně vede k dalším nákladům. V případě realizace reklamace a tedy odstraňování vadných provedených prací dochází ke zvyšování ztrátového hospodaření Společnosti. Dalším problémem je například městské vymáhání smluvních pokut za neplnění termínů díla po Společnosti, kdy vymáhání a úhrada pokut způsobuje Společnosti další ekonomický problém v hospodaření, který v konečném důsledku jde k tíži vlastníka tj. města a to včetně dalších souvisejících negativních vlivů na Společnost.
Řízení a okolní vlivy. Společnost má neuspokojivé hospodářské výsledky, se kterými se opakovaně Rada Města z pozice valné hromady snaží vypořádat, nicméně nemůže být tak efektivní a nekompromisní jako soukromý vlastník. Společnost s ohledem na veřejné vlastnictví není schopná reagovat pružně a přísně v personální oblasti, soukromé firmy pracují s lidskými zdroji a jejich náklady mnohdy na hraně zákoníku práce, využívají agenturních zaměstnanců a nepodporují odbory. Na okraj poznamenám letošní neovlivnitelný fakt propadu hospodaření Společnosti z důvodů výkyvu počasí. Toto jde také k tíži vlastníka. Město by mohlo ušetřit na zimní údržbě, ale protože Společnost má své kmenové lidi, stroje atd., logicky chce dělat něco jiného za peníze zadavatele, tedy svého vlastníka.
Vítěz výběrového řízení na odborné poradce (konsorcium AQE advisors, a.s., BDO CA s.r.o., BDO Advisory s.r.o. a KULHÁNEK Legal Consulting) pilně pracovali, analyzovali výsledky Společnosti a výsledky předkládáme nyní do Zastupitelstva. Materiál je to obsáhlý, odborné doporučení by se dalo shrnout: Uvolnit majoritní balík akcií, něco si nechat pro kontrolu teď (včera bylo pozdě) a snažit se z trhu vytáhnout co nejvíce peněz pro město a nebo Společnost ozdravit, zmenšovat ji, snižovat náklady a připravovat se na pozvolné opouštění trhu.
Zastupitelstvo musí opravdu strategicky rozhodnout, nebylo by účelné a ekonomické pokračovat v procesu hledání partnera, když by toto nemělo podporu Zastupitelstva, proto jsem tam dal schválně tento mezník. Lze proces ponechat na nové vedení města vzešlé z voleb na podzim 2014, ale prakticky to znamená minimálně roční zpoždění, pokud to půjde dobře. Pro ilustraci – volby říjen 2014, nová koalice listopad 2014, prosinec rozpočet 2015 a teprve začátek roku možná něco tímto směrem. Zpoždění se dle názoru mého i odborných poradců na firmě projeví spíše negativně, ideálně nijak zásadně.
Já s vědomím všech souvislostí doporučuji zkusit nastavit minimální prodejní cenu výše než je odhad poradců a zkusit z trhu vytáhnout maximum. Proč?
Dobrá doba. Na trhu vládne nyní intenzivní konkurenční boj nadnárodních společností. O Liberec z různých zejména strategických důvodů mají zájem následující velké společnosti a některé malé, které neuvádím. Jako první velkou zmiňuji A.S.A. Int., která zde (ve společném podniku s městem) sváží a nakládá s odpady, jejich zakázka jednou skončí a nechtějí si zde nechat vyrůst konkurenci. A.S.A. může těžit z významných úspor z rozsahu a spojení aktivit. Další nadnárodní společností je Marius Pedersen, společnost s vynikajícími výsledky a se silnou pozici v Jbc, která chce expandovat a také by pro ni bylo zajímavé spojit síly. Konečně silným hráčem je společnost AVE, která patří do skupiny firem Daniela Křetínského a kapitálu JT (to není Jaroslav Tauchman 🙂 ), která je zase aktivní na Semilsku a Novoborsku. Při tomto konkurenčním boji a dnešní nízké úrokové sazbě, tedy přetlaku volných, levných peněz by město skutečně mohlo očekávat cenu vyšší, než je hodnota Společnosti.
Přesoutěžení starých smluv – úspory městu. Společnost čerpá z rozpočtu města každoročně více než 100 Mil Kč, jsou to zakázky zadané „postaru“ inhausem a když Společnost nebude 100% dcerou města, budou se muset tyto zakázky soutěžit znovu. Zde by mělo město příležitost dobře vysoutěžit rozsah a kvalitu prací a snížit cenu zakázek při stejné včasnosti a kvalitě. Strategický investor po nastavení nových procesů uvnitř Společnosti a uplatnění úspor z rozsahu bude vydělávat stejně, ne-li více. Město konečně vystoupí z nevýhodného trojúhelníku vlastník, zadavatel, kontrolor a bude moci skutečně šlapat na kvalitu díla. Je obava z toho, že nový dodavatel bude dominantní. Já tuto obavu nesdílím, potenciálních dodavatelů je v současné recesi hodně, byť si myslím, že i nadále největší díl z koláče z těchto peněz bude mít Společnost. Na úplné drobné a operativní práce navrhuji vznik jakéhosi technického útvaru v rámci struktur města, několik pracovníků plus něco málo techniky, kteří budou společně s komunitními pracemi zajištovat nahodilé práce a nepořádky.
Jak jsem napsal výše s plnou odpovědností ekonomického náměstka, se znalostí souvislostí a reálií trhu navrhuji pokračovat a shánět kupce. Vím a pro někoho vypadá podezřele načasování procesu, myslí si, že to chceme „ještě stihnout“, ale zpoždění způsobené referendem jsme nezpůsobili my a toto zpoždění posouvá celý proces na hranici volebního období. Za sebe požaduji cenu minimálně 100 Mil Kč za majoritní balík akcií, byť je to asi cena vyšší než skutečná hodnota Společnosti. Za sebe garantuji převedení všech těchto peněz do rezervy pro vyrovnání se s Eltodem popř. pro rychlejší splácení městského dluhu. Pokud se ovšem zastupitelé rozhodnou pro zastavení procesu je nutné, aby vedení Společnosti připravilo taková opatření, aby letos neskončili v záporném hospodářském výsledku a to bez zakázek dávaných z města tzv. z volné ruky.
Jiří Šolc, náměstek pro ekonomiku za Liberec občanům/Starosty pro Liberecký kraj
