„Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme,“ napsal ve čtyřicátých letech devatenáctého věku Karel Havlíček Borovský za svého pobytu v daleké Moskvě. Poslední týden ale ukázal, proč je jeho slova nutné tesat do kamene i zlata a že se nehodí jen pro Moskvu, Vídeň, Prahu, nýbrž i Liberecký kraj, a to o plných sto a sedmdesát let později. A neplatí jen pro české Vašky, ale i české úředníky.

Minulý týden dominovala liberecké veřejné scéně „kauza Kroutil“. V níž jde ve zkratce o to, že jeden úředník systematicky upozorňoval na podezřelé nakládání s dotacemi, které končily u jednoho sdružení, kde zase nakrásně figurovali kandidáti z ČSSD. Ta tehdy, spolu s komunisty, kraji neotřesitelně vládla a pevnou rukou vše řídil její boss, krajský předseda a europoslanec, Robert Dušek.

Pánové ze sdružení, které mělo pomáhat nejpotřebnějším, brali někteří i téměř sto tisíc korun měsíčně a peníze se utrácely i za jiné, eufemisticky řečeno, podivnosti. Bůh – nebo spíš čert v oranžovém kožichu- tak ví, kde všechny ty miliony (z kraje šel do sdružení milion měsíčně!) končily. Věc ale šetří policie a tak se snad někdy pravdu dozvíme.

Ještě před volbami měl Miroslav Kroutil, kterého byla za vlády ČSSD pro svoji snahu upozorňovat na nepřístojné nakládání s veřejnými dotacemi a možnou korupci (dnes se takovým říká trošku krkolomně „whistleblower“)  zastání u tehdy opozičních Starostů pro Liberecký kraj. Člověk si mohl říci, díky za takové úředníky a díky za (aspoň opoziční) politiky, kteří se jich zastanou. To bylo před volbami a hlavně ve volbách, nutno zopakovat.

Jenže to vypadá, že Miroslav Kroutil není z těch, kteří by se dali umlčet náhradou platu, kterou mu ostatně přiřkl soud za neprávem danou výpověď. Ptal se, proč kraj nekoná v případě vymáhání škody a proč se tak změnila rétorika zejména dnešního hejtmana, který se jej před volbami zastával. A je z něj kverulant. A ničitel. A bůh ví, co to hraje za hry, on i to Oživení. A možná i ten, který za problém vyplácení dotací podivnému sdružení může (ač sám podával na policii trestní oznámení, ale to asi nevadí). A možná by měl i platit on sám.  A co s takovými, že?

Věc ještě není uzavřená a na výsledek je nutné si počkat. Nejde o málo, pokud se potvrdí podezření Miroslava Kroutila, půjde o závažné zneužívání desítek milionů z evropských fondů, umocněné tím, že měly být směřovány pro ty, ke kterým byl osud nejkrutější, což může (potvrdí-li se podezření) po hříchu krásně ilustrovat, jakým způsobem na kraji vládly „levicové“ strany, které právě těch nejpotřebnějších mají vždy plná ústa.

Už nyní ale překvapil postoj vedení Libereckého kraje (SLK+Změna pro LK) v čele s hejtmanem Martinem Půtou. Těžko porozumět tomu, proč nyní, ani ne dva roky po volbách, v lecčem přebírá argumentace předchozí sociálně demokratické vlády ve vztahu ke „kauze Kroutil“. Jako by právě zástupci těch stran, kterým ve volbách pomohlo volání pro transparentnosti a osobní odpovědnosti, neměli usilovat o to, aby na kraji bylo více úředníků, kteří se zachovají jako odvolaný Miroslav Kroutil.

Současné vedení bylo a pořád i je pro nemálo voličů nadějí na změnu. Na změnu politiky, která je konzistentní před volbami i po nich, kde předvolební sliby neztrácejí platnost sečtením volebních okrsků v den voleb. Snad se neinspirovalo u liberecké odnože Starostů, Liberce občanům, kteří se pak ve správný čas uměli zeptat: „Jak dlouho to ještě necháme běžet?“