Bývalý primátor Kittner měl tentokrát důvod zapálit si vítězný doutník, i když jen v šeru radničního dvora. Co se stalo?
Jím chytře instalovaná menšinová koalice ho zachránila před velkými nepříjemnostmi. Za dob své dlouhé a časem i nekontrolované vlády se nejednou rozmáchl k velkorysému gestu, jako když bez vědomí Rady města nebo ostatních zastupitelů podepsal smlouvu o tzv. swapu, pojistce dluhopisu.
Nešlo o málo, operace bratru za 400 milionů, na kterou neměl ze zákona právo bez schválení RM. Možná si to neuvědomil, a „myslel to dobře“, ale své pravomoci jednoznačně porušil. Jak čas běžel, do zastupitelstva se dostali noví lidé a také Změna pro Liberec, která slíbila svým voličům transparentnost radnice a dobré hospodaření. Tak se dostala na světlo také tato rozmáchlá Kittnerova operace. A město- tedy my všichni máme zaplatit.
Jenže, tak jak to Kittner provedl, byla operace neplatná, takže vznikla otázka, zda máme platit za neplatnou operaci. Město by mohlo s úspěchem platbu odmítnout, následoval by soud, ten by stanovil škodu, a město by se pak mohlo pokusit škodu vymáhat po svém bývalém primátorovi.
Může se to někomu zdát nehezké, činit bývalé politiky odpovědnými za chyby, ale proč by je měli přestat dělat, když je nikdo za chyby netrestá? Nebo začneme až od té příští chyby těch dalších politiků? A protože je ing.Kittner prozíravý politik, pro takové případy se pojistil. Inicioval na radnici puč proti Změně, aby menšinovou koalici mohl ovládat. Nějakou volnost, samozřejmě má, ale jakmile dojde na kostlivce ve skříni, je třeba ho zakrýt. Proto se tak málo kolem problému swapu diskutovalo.
Paní primátorka neposlouchá argumenty, počítá čas příspěvku. To je demokracie: každý smí říkat jen 3x, aby moc neotravoval, protože dopředu je jasné, jak bude koalice hlasovat. Proto si Kittner svůj doutníček vychutnal.
