Velká vlna kritiky se snáší na náměstkyni pro zdravotnictví Zuzanu Kocumovou. Jeden z důvodů je, že prý boří a ničí rozjeté projekty a ohrožuje stabilitu zdravotnických zařízení v kraji. Spojené síly KSČM, ČSSD, ODS, spolu s Michaelem Canovem (SLK) mají na mysli zejména dva – zateplení českolipské nemocnice a výstavbu heliportu v nemocnici liberecké.
Jenže tak špatně připravené projekty aby jeden pohledal. Výběrová řízení na oba projekty smrdí na sto honů a vypadají, jako by u obou bylo od počátku rozhodnuté, že je bude realizovat společnost CL Evans patřící spolu se Synerem do jednoho holdingu. A u obou projektů teď vypadávají ze skříní nepříjemní kostlivci.
V České Lípě nejdříve v CL Evans asi uznali, že cena projektu vážně bije do očí a nabídl slevu 20 milionů. Pak se podařilo se upravit problematická ustanovení smlouvy. Nyní se přišlo na to, že v projektu také u všech oken chybí žaluzie, které jsou vzhledem k orientaci budov nezbytné. Celkem přijdou asi na 2 miliony. Nejde přitom o jedinou změnu, kterou bylo nutné oproti projektu za pochodu udělat -viz ZDE.
A heliport? Nikdo nepochybuje o tom, že jej nemocnice potřebuje. Bývalé vedení, J. Veselka a J. Kittner, ale celou dobu prosazovalo problematickou trojnožku, až se ztratil čas, kdy bylo možné zvolit jiné řešení. Teď bude nutné vedle stavby samotné ještě vyměnit okna minimálně na chirurgii, a už dnes je jasné, že jde jen o provizorní řešení. Jinými slovy, heliport jsou vyhozené desítky milionů, které mohly být použity lépe.
Stavba heliportu navíc není dobře připravená, ze tří noh trojnožky se podle projektu nedají postavit hned dvě: jedna noha se propadla do sklepa a u druhé se až po zahájení stavby zjistilo, že je v podzemí skála, se kterou nikdo nic neudělá. Stavba nabírá zpoždění a jedná se o prodloužení termínu, aby se nepřišlo o dotaci – viz ZDE.
Zuzana Kocumová od počátku tvrdila, že projekty jsou špatně připravené a že heliport v parku nemocnice je nevhodné řešení. To, co se děje od té doby, jí dává za pravdu. Zuzanu Kocumovou je potřeba naopak ocenit za odvahu položit v rozjetém vlaku prakticky zakázanou otázku – jestli vlak vůbec jede tam, kam chceme. Škoda, že stejnou odvahu nenalezli i další.
